Dění ve hře 1989/90

[Björn]

Neděle ráno. Jak příhodný čas pro odpočinek. Jak příhodný čas pro relaxaci. Omyl.

Vstup do velké síně byl zabarikádován těly, projít se nedalo ani ven a po chvíli ani zpět. Vstupní síň zažila svých pět minut slávy, kdy se do ní soustředilo skoro veškeré obyvatelstvo hradu. Zdrojem celé té slávy byla věc, která by patrně nikoho nikdy na ulici na první pohled nezaujala, ba možná spíše i naštvala. Jednalo se o hroudu kamení. Teď možná čekáte, že tu bude stát "byla to kouzelná hrouda kamení". Ale máte smůlu, nedočkáte se. Byla to obyčejná hrouda kamení, ovšem hlavní směr všech pohledů nešel na kamení, nýbrž na to co bylo v něm. Z pod té hroudy vyčníval meč. Člověka při smyslech, který nečte denní věštec by patrně napadlo, že to má být Protivův žertík. Omyl. Tentokrát v tom jede sám Brumbál a celý profesorský sbor (to že v tom jede ministerstvo už ani nezmíníme, to jede v každé špatnosti!). Úhledné Brumbálovo písmo aspoň stálo na ceduli několik metrů nad tou vší hroudou. "Kdo vytáhne meč z kamene, stane se králem Británie!", bylo tam psáno. Jak je známo, touha po moci v člověku zvítězí i nad nutností dojít si na malou, proto nikdo nelenil a v přesvědčení, že on se stane králem, škubal za meč - jenže dopadla kosa na kámen a všichni si na tom vylámali zuby. Pokoušeli se o to i ctění rytíři Sir Percival, Sir Florence a i jiní, jenže nikdo. Brumbál se nad tím vším jen podivně usmíval, jako kdyby neměl nic jiného na práci.

Jenže pak se objevilo duo Kayn-Artuš. První jmenovaný si zapomněl meč a samozřejmě žehlit to musel ten druhý. Artuš si došel pro meč, vytáhl ho jako po másle a aniž by si cokoliv uvědomil, sprintoval ke Kaynovi, aby mu dal meč. Všichni samozřejmě sprintovali za ním, včetně Merlina a aniž by si Artuš uvědomil, že je králem, byl jím jmenován. Dostal korunu, meč z kamene se stal jeho královským mečem a hned začal řešit politiku sjednocování Británie, k čemuž používal skvělou propagandu a slogan "Ať žije Británie!". Zda přežije můžeme jen spekulovat...

Z deníku anonymního jízlivce, který nemá nikoho rád

Text stručně shrnující dění ve hře pro nepřítomné hráče. Nespamovat, nediskutovat. Máte-li nápad co by tu mohlo být a není, pište mi soukromé zprávy. Text bude průběžně doplňován, občas také z několika zdrojů, nejen od jízlivce. (Zbytek dneška doplním zítra).

[Björn]

Neděle odpoledne. Artuš na to jak byl vyjukaný se ukazuje jako král silné vůle a pevné ruky. Jeho velkolepé plány začínají! Jako první to odnesla malá vesnička nedávno vystavěná na pozemcích hradu Kamelotu, bašty krále Artuše a té jeho bandy. Poselstvo, složené z tak roztodivné formace jakou ještě nikdy svět neviděl, vyrazilo ihned krmit nedůvěřivé vesničany Artušistickou propagandou a jeho velkolepými plány. Kdo ví proč (můj osobní názor je úplatek náčelníka, který si za to koupí hezčí ženu) nakonec vesničané svolí a přejdou k Artušovi a jeho plánům. Dokonce sám král je poctil svou návštěvou, ovšem protože mu ten náčelník zjevně nepříjemně zapáchal, stejně rychle jak přišel, tak i odešel s výmluvou že musí spřádat další plány. A plány to budou veliké, myšlenka sjednocené Británie je tu blíž než kdy jindy. Uther Pendragon nakonec nemusí být posledním králem sjednocené Británie...

Neděle večer. Artuš svolává tiskovou konferenci schůzi, kde předkládá nepříjemná fakta od zvědů, které naverboval za naše peníze (!!!). Ta myšlenka, co se zdála tak překvapivě blízko - tedy mírové sjednocení británie - se teď zase krok po kroku oddaluje. Baronům ze severu totiž docvaklo, že nemusí Artuše uznat jako krále a trůn si prostě získat sílou. A tak vyslali armády. Artuš na Kamelotu nemá dost rytířů na to, aby si korunu ubránil sám a poslové (za peníze daňových poplatníků!!) ještě nestihli vyjednat podmínky vojenské podpory ostatních šlechticů, kteří by Artuše uznat i mohli. Proto se stalo něco, co moc lidem zrovna nevonělo (ta brnění fakt smrdí!) - byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Každý šlechtický rod (zelení, červení, modří i žlutí) dostali vlastní úkol, kteří budou muset splnit. Od šamanismu žlutých, přes špehování modrých, ochrana vesnice a křídlové útoky červených, až po hekání zelených v drátěných zbrojích s kopím v ruce na hrotu elé armády. Tak uvidíme zda tato snaha vůbec k něčemu bude nebo Artuš skončí dřív než začal.

Z deníku anonymního jízlivce, který nemá nikoho rád

[Bc. Vodacek je osel]

Král Artuš včera všechny svolal a požádal lady Guinevru o ruku a ta souhlasila. Proto šaman a vedoucí vesnice požádal všechny čtyři rody o pomoc. Před svatbou je toho potřeba mnoho udělat, vyzdobit vesnici, napéci, navařit, všude uklidit... a jiné další práce.

Dnes se konal hon, který organizoval šaman. Úkolem bylo ulovit co nejvíce divé zvěře a dopravit je potom do vesnice do připravených sudů. Nejúspěšnější byl modrý rod (4 a půl sudu), potom zelený rod (3 sudy), třetí byl rod žlutý (2 a 3/4 sudu) a poslední skončil rod červených (1 a 3/ sudu). Modří získali titul králů honu.

Z deníku uspěchaného kupce z východu

[Björn]

Čtvrtek odpoledne.

Dnes se toho událo fakt hodně. Kde jen začít. No jo, tak hodně toho zas nebylo. Takže, zase nám zrušili výuku a sezvali nás na manuální práce jako kdyby neměli dost skřítků v kuchyni, který se stejně jenom dloubou v nose a nic nedělaj. Takže jsme dneska po obědě museli dřít. Šaman (starej komickej dědula) nám řek, že se zřídily tři stanoviště, kde jsme si mohli zkusit různý věci.
Stanoviště číslo jedna čítalo práce krejčovský. Nejdřív jsme museli ostříhat ovci a to nebylo jen tak, pokud jste dostali kopytem do zubů od ovce co se stříhat nechce. Další v řadě bylo spřádání kůže a další práce. Já teda nechci bejt zlej (chci), ale divný to bylo, jako by to Mäevälka a Orwellka nedokázaly udělat samy. Dopadlo to tak, že nikdo nic neuměl a tak všichni rači rozstříhali
Druhý stanoviště bylo pečení. Nejdřív jsme sbírali jabka (půlka lidí neuměla pořádně utrhnout jabko!) a pak to obalovali těstem a vznikaly z toho báječné, jedinečné, křupavé... černé okoralé zbytky, protože se nám to v peci spálilo. Mam podezření, že nám tam ten šaman dal schválně sklářskou pec, který má tak čtyřnásobnou teplotu než obyčejná, aby nám ty koláče připálil.
Do třetice jsme si mohli vybrat doučko z lektvarů ve formě sbírání vody ze studny a pak vaření vody s nějakejma lístečkama jako kdybychom byli krávama nebo kdo žere listí. Na druhou stranu překvapivě když se to smíchalo dobře, bylo to docela osvěžující... A podivný zároveň, ždímalo mi to krk dost pořádně. Problém je, že se to smíchalo dobře tak jednou ze sta pokusů. Většinou to bylo něco jako břečka z rybníka.

Zítra bude svatba a naše zbytky triček, spálený jabka a rybníková břečka budou použity na hostinu. Upřímnou soustrast králi, umřít mladý na otrávení jídlem je nelichotivé.

Z děníku anonymního jízlivce, který nemá nikoho rád,
čtvrtek

[Björn]

Dnes se nestalo nic důležitého. Jediné, co mě za celý den zaujalo je zpráva (zjevně tajná, ale moje uši jsou legendární!) od zvědů, že nepřátelští šlechtici jsou již blízko a pod vedením velice zajímavé osůbky, Artušova nemanželského syna Mordreda. Dorazí už během zítřka? Co se stane? To vše je ve hvězdách...

(Z důvodu toho, že zítra vás bude potřeba co nejvíc, udělám malinký spoiler - zítra toho bude hodně, určitě doražte do hry, nudit se nebudete!)

Nespamovat, nediskutovat. Máte-li nápad co by tu mohlo být a není, pište mi soukromé zprávy.

[Jeremy]

Temný pátek k večeru

Hned ráno den vypadal jako každý jiný, ovšem zásadní události se měly stát až večer. Po namáhavém dni stráveném učením, studenti vylidňovali hrad, až zůstala Velká síň dočista prázdná. V tu chvíli ovšem vešel do síně rytíř v černém (pravděpodobně Mordred). Začal se tvářit bojovně, a občas vykřikl do ticha v síni "ARTUŠI!". Vylidněná Velká síň ho poté očividně omrzela, a přešel do vstupní síně, kde se začal ještě více chvástat. Nadával Artušovi, volal ho, bušil se mečem do hrudi. Po chvíli strávené v síni se svým bardem, se v mohutné hradní bráně objevil Artuš, vypadal poněkud rozhořčeně. Začala krutá slovní přestřelka, kde padaly opravdu urážlivé slovní obraty ("Tebe by i zvířata vyvrhla!" "Jsi levoboček, ty prevíte!" "Tvoje armáda je banda blbců!").
Poté přišlo to, co bylo od začátku jasné že přijde. Oba se na sebe vrhli s bojovnou zuřivostí, chvíli se mlátili až Mordred bolestivě klesl k zemi. Artuš se rozhořčeně začal dožadovat kopí, když mu jej nikdo nedal, vyrval jej siru Bediverimu z rukou, a i přes protesty přihlížejících sténajícího Mordreda probodl. V tu chvíli zjistil, že během souboje jej Mordred vážně ranil, a uvědomil si, že jeho poslední chvíle přichází.

Poté rozkázal siru Bediveru, aby jeho meč vhodil do jezera. Bediveri ovšem meč do jezera nevhodil, a králi lhal, že ano. Artuš ovšem věděl, že Bedivere meč do jezera nevhodil. Vlepil mu facku a poslal ho s přihlížejícími poddanými ještě jednou.Tentokrát meč ve jezeře lapila ruka, třikrát s ním zamávala a potopila se. Bediveri to nevěřícně sdělil králi. Artuš se usmál, a řekl, že je čas aby šel zase o kus dál, a vydal se na molo před hrad. Tam na něj již čekala malá bárka s postavou zahalenou v kápi, která podle toho co vím a znám vypadala jako Morgana. Přivítala Artuše úsměvem a slovy "Kde jsi byl tak dlouho, bratranče?". Artuš ji na to odpověděl úsměve, a ztěžka přešel na palubu bárky.Se slzou v oku se poté začal vzdalovat přes jezero, až se ztratil v nedohlednu.

Bedivere se poté s ostatními poddanými shromáždil v síni, a oznámil jim, že král být nechce. Z batohu vytáhl poustevnickou róbu, v ruce si již dlouho držel dubovou větev, a oznámil jim, že bude poustevníkem, a že krále si musí zvolit sami. Poté se usmál a vyrazil do stinné noci.

Z deníku keltského bojovníka Roithridha
pátek

[Bc. Vodacek je osel]

Dnes se konají tradiční předvánoční bradavické bleší trhy. Poslední hodina výuky se nekoná. Všichni jste na trhy zváni! Přijďte se zbavit přebytečného harampádí a nakoupit vánoční dárky pro své kamarády a příbuzné! Preferujeme výměnu kus za kus!

Z deníku uspěchaného kupce z východu