Autor Téma: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění  (Přečteno 8813 krát)

Offline Jamie Palmateer

  • Dospělák
  • Příspěvků: 55
  • Nesuď a nebudeš souzen.
Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« kdy: Listopad 14, 2012, 11:14:31 dopoledne »
Vypravěč :Vločky sněhu se vznášejí na obloze a dopadají na kamennou podlážku před hradem, v oknech hradu plápolají světýlka a v hradě je klid a ticho. Já Jamie jsem klasicky si stoupl před nádoby s body a jen se nechal ukolíbat tichem a šuměním meluzíny co putovala chodbami hradu. Vedle mně stál profesor Jacob Carey, jen se opíral o stěnu a měl složené ruce. Tvářil se klidně a hypnotizoval červený koberec, který vedl od vstupních vrat. Ručičky na hodinách se snad ani nepohybovaly, bylo to jako by se čas zastavil......Kchhhhhh, ozvalo se zaskřípání schodů pod tíhou nositele a okamžitě jsem s sebou cuknul, aji profesor Carey se dostal ze svého limbu a reagoval pod hlasitými kroky, které očividně nebyly jen jednoho. A hle ! Na schodech se objevují dva muži zahalení do temných obleků a jeden z nich vleče jednoho na zádech. Pan profesor Carey nezaváhal a poznal hned kdo je ten unášený. Byl to Samuel Humming, již nebyl student a pracoval pro ministerstvo, avšak byl obviněný z krádeže a měl být dostaven před ministerstvo ačkoliv s důvěrou některých profesorů bradavic a především mou, kde se mě častokrát velmi s hodně informacemi svěroval, jsme mu nemohli pomoct jinak, než ho z té šlamastiky dostat pomocí kouzel. Namířil jsem hůlku na bystrozora, který ho vláčel na zádech, stejným gestem reagoval i profesor Carey, který se zaměřil na druhého bystrozora. Čekal jsem co se bude dít, dívali jsem se na sebe a jen po sobě řvali že takhle nikam nemůže a musí na ošetřovnu, vždyť chudák skoro nedýchal a nemohl chodit.Když se ukázalo že slova zde nemají šanci, vzal Sam svoji poslední kapku energie a využil ji na, hmmm, na co ji využil ? Myslím že ho kousl, či kopl ? Nebo ho jen srazil ? Ani nevím...Zkrátka ho odzbrojil a sletěl z něho na zem, v tu chvíli jsme pochopili že máme šanci a začalo metání kleteb. První co mě napadlo nečekaně bylo zazdění, doufal jsem že to nezazdí i Sama, profesor Carey mezitím se skoro stejným nápadem zavřel do klece druhého bystrozora a já jsem jen pelášil ob kličkou přes chody za vykouzlenou zeď pro Sama. Ha ! Zvolal jsem a viděl jsem ho plazíc se po zemi, měl jsem štěstí že to vyšlo, chytil jsem ho dal si ho přes záda. Pod jeho tíhou jsem jedině mohl zvolat : "Mohl by si zhubnout ty nenažraný prase", myslím že se pod touhle poznámkou i usmál, ale nejsem největší silák, tak mě dával dost zabrat. Vyšel jsem do prvního patra a již mě někdo stál za zadkem, ohlédl jsem se a již oba bystrozoři se sápali jako diví supi po mém úlovku známém jako Samuel. Profesor byl naštěstí zdatný a dokázal je zdržet, tak jsem putoval dál prvním patrem. Moje první myšlenka byla ho vzít na ošetřovnu, ale co když nikdo neotevře ? Pak jsme v pasti.... Nakonec mé rozhodnutí padlo na tajnou místnost schovanou naproti učebně formulí na heslo.Můj výběr byl úspěšný a dostal jsem Sama dovnitř těsně před tím, než mě chytil bystrozor, který se již po mě sápal. A bylo to tu ! Položil jsem Sama na polštáře a nastala chvíle ticha. Celý den jsem nic nejedl a ještě jsem zkoušel vyčarovat Patrona na hodině obrany proti černé magii, takže jsem v tu dobu měl pocit, že ze mě vyskočí plíce a že vybliji celý žaludek ven.Lapal jsem po dechu, naštěstí jsem měl u sebe láhev s vodou, která byla jako kapka vody v suchým období pro vadnoucí rostlinku a mohl jsem se zase věnovat Samovi. Sam upadl do bezvědomí a byl značně omlácen po pádu. Moje chytrá kniha SKORO všech kouzel co se kdy učily, budou učit či ani neučili mně prozradila léčitelskou formuli, která mu pomohla viditelné rány trochu zahojit a zmírnit bolest, jako druhou formuli jsem vybral co probouzí z kómatu. Samuel očividně hodně nepřítomný pootevřel oči a já mu dal napít, zažvatlal jen pár samohlásek a opět upadl do bezvědomí. Bylo mi jasné že takhle to již nepůjde, alespoň ne bez jídla, pokusil jsem se ho prošacovat a věřte nebo ne, mouku jsem našel ! V tu chvíli jsem si vzpomenul na staré časy v komnatě poslední potřeby, kdy jsme pekli chleba,ale tady na to nebyl čas a ani moc prostředky. Jediné v co jsem doufal bylo, že bystrozoři už jsou pryč a venku je klid. Zastřel jsem se kouzlem a vyšel ven, uviděl jsem boj profesora a dvou návštěvníků, bylo mě jasné že to ještě chvilku potrvá, tak jsem se vrátil dovnitř. Prvně co mě napadlo bylo ho chytit, dat si ho přes sebe a vyčarovat přes nás oba zastírák, bohužel Sam byl vidět a v tu chvíli jsem si zanadával, že jsem u sebe neměl svůj neviditelný plášt, který by to vše značně ulehčil. Můj další plán byl dostat se nepozorovaně pod zastírákem ven, sehnat jídlo a pomoc, bohužel co jsem nepředpokládal byly pastičky, moje cesta ven ač úspěšná se pár metrů před nimi změnila v posměch při mém zaklopýtnutí a úpadek na zem, čímž jsem se prozradil. Ohlédl jsem se na bystrozora, on se napřáhl, pohlédl na mě a já upadl pod kouzlem do bezvědomí.Po nějaké chvilce jsem se probral a viděl jsem že mají Sama, Sam očividně nevnímal nic a já již u sebe neměl svoji ani Samovu hůlku. Cítil jsem se bezbranný a jediné co jsem jim řekl bylo, že ven se nedostanou. Když bylo vidět že se bystrozoři nad tím pousmáli, tak jsem zkusil aspoň hezké slůvko, aby mě tady někde nechali hůlku, kde však je čert, tam je i bystrozor a jejich počínání bylo předem jasné, namířil na mě a vyslal to kouzlo a já opět upadl do bezvědomí......... Zhluboka jsem se nadechl a pootevřel oči, nade mnou stáli tři studenti. Dívali si na mě z vrchu a ptali se jestli jsem v pořádku a že bystrozoři jsou už pryč. Nechápal jsem o čem mluví, měl jsem obří bouli na hlavě a vše mě bolelo. Oni si mezi sebou vyměnili pohledy a jen zaznělo "Asi mu vymazali pamět" Nevéděl jsem o čem mluví, najednou však zpozorněli a zahleděli se do chodby vedoucí k ošetřovně, Bennetka mě chňapla a přitáhla ke stěně, Matty Styx se postavil čelem proti nim na chodbě a viděli jsme jen jeho, najednou však padá k zemi a leží. V tu chvíli jsem neváhal a vzal Bennetce hůlku a rozběhl jsem se za nimi. Běžel jsem po schodech dolů až do vstupní síně, kde jsem metal kletbu mříží, však oni úspěšně uhýbali. Vběhl jsem těsně za nimi do chodby kde je hnedka krb za rohem a tam jsem uviděl svoji milovanou Amelii, srdce se mě rozbušilo a já dostal strach. Doufal jsem že tu nebude, že se tomu vyhne, nechtěl jsem aby se jí něco stalo, to radši ať mě zmrzačí. Probudil jsem se ze zamyšlení a mávl jsem hůlkou, ucítil jsem nehoráznou bolest v žaludku a pochopil, že nic nezmůžu. Otočil jsem se a chtěl jsem utéct, ale jen jsem spadl na kolena a rozplácl jsem se na zemi. Otočil jsem se a zahleděl se do Am, pak jsem už jen viděl jak bystrozor mávl a proti mě letěl rudý paprsek. Zatmělo se mě před očima ......

                Ztratil jsem pamět.

 (jen dodávám že tam bylo ještě hodně věcí i po tom co jsem ztratil pamět a že Jamie je teď vygumovaný a neví jak se jmenuje, kde je atd,)

Selena Loon

  • Host
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #1 kdy: Listopad 14, 2012, 05:48:03 odpoledne »
Wau ...:/ chudák Sammuel.. a já mám zase to, o co jeden bystrozor přišel :D

Offline Hannah Bennett

  • Dospělák
  • Příspěvků: 475
    • Hannah Bennett
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #2 kdy: Listopad 14, 2012, 05:57:26 odpoledne »
Moc hezky napsané  ;)

Offline Geneticky změněný Eskymak

  • Klub ŽvB
  • *
  • Příspěvků: 4635
  • OXI!
    • Můj blog
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #3 kdy: Listopad 14, 2012, 08:21:35 odpoledne »
Wau ...:/ chudák Sammuel.. a já mám zase to, o co jeden bystrozor přišel :D

Neboj, nám taky něco zbylo  ;D

Offline Samuel Humming

  • Dospělák
  • Příspěvků: 1551
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #4 kdy: Listopad 14, 2012, 08:40:12 odpoledne »
jo moje hulka, kufr plnej veci a sova :D chcu to zpatky! :D

Offline Daniel Aaron Styx

  • Příspěvků: 502
  • „Hloupost se vyfackováním nedá vyléčit.“
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #5 kdy: Listopad 14, 2012, 10:06:12 odpoledne »
Hezky napsaný :) . Jenom mě naštvalo jak na mě hned seslal kouzlo...

Btw já taky nemám hůlku, takže chci vidět jak s ní budu chodit na hodiny a tak :D

Offline Amelia Allingham

  • Dospělák
  • Příspěvků: 641
    • Deník Amelie Allingham
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #6 kdy: Listopad 14, 2012, 10:20:33 odpoledne »

Offline Jamie Palmateer

  • Dospělák
  • Příspěvků: 55
  • Nesuď a nebudeš souzen.
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #7 kdy: Listopad 14, 2012, 11:22:50 odpoledne »
Druhá část téhož dne:
Vypravěč : Jsem mrtvý ? Nebo co se stalo ? Otevírám oči a vidím nějaké děti nad sebou, v tom přiběhne překrásná studentka, chytí mě kolem ramen a volá "Jamie ! Jseš v pořádku ?" Nechápu o čem mluví, nikoho z nich nepoznávám, jejich obličeje mě jsou cizí. Dostal jsem facku ať to nehraji a odběhla dál. Nechápal jsem co se děje, poslední co si pamatuji bylo,hm.. Co to bylo ? Nemůžu se ani soustředit, mám hlavu jako střep.Překulil jsem se na čtyři a zkoušel jsem vstát, kdy to očividně jedno z dětí pochopilo a pomohlo mě na nohy. Byl jsem v obří místnosti, či dokonce si troufnu nazvat síň. Po každé straně místnosti byly dveře vedoucí na jiné místo, naproti obřím dveřím, které očividně vedly ven se tyčilo obří schodiště. Byl jsem zmatený a dostával jsem plno nesmyslných otázek jako kde jsou byflostroři či nějak tak je nazývali a kde je Sam. Celkově působili jako podivní lidé, měli na sobě nějaké pláště a v rukách vařečky, tedy moje první myšlenka byla, že jsem se ocitl v divadle uprostřed hry, v tom ... Schody se prohnuly pod něčí váhou a po schodech držíc se zábradlí sestoupil starý vousatý pán v pyžamu a noční čepičce. Působil jako domovník, kterému nedáme spát. Přistoupil k překrásné studentce, kterou oslovovali ostatní jako Amelie (překrásné jméno když se zamyslím). Amelie ztuhla a jen zakoktala pozdrav. Mezitím co ona se vybavovala se ke mě vrhli opět dva prváci oblečení do modré uniformy ladíc k sobě. Na žádnou otázku jsem jim nedokázal odpovédět a jen jsem žvatlal "kdo jste?, kde to jsem ? co tu dělám ? " Moje odpověď jim očividně objasnila záhadu a již poklusávali za čarokrásnou studentkou a mohutným starcem. "On ztratil pamět ! " Prohlásili a najednou mě spalovalo tisíce pohledů všech co byli v té obří síni. Amelie za mnou přišla a stiskla mě ruku, nepamatoval jsem si ji a nevím kdo to je, ale srdce mě štěstím poskočilo při doteku. Držel jsem ji snad celou dobu, nebo se mě to jen tak zdálo, v tom se mezi nás vrhl stařec a odstrčil ji. Položil mě ruku na čelo, chvilku mě pozoroval až mu naskočil zhrozený výraz ve tváři. "Má vymazanou pamět kouzlem Obliblivajte" či jak ho nazval, ta kouzelná studentka Amelie vypukla v pláč a já jen cítil hřebík v srdci zaražen kladivem hluboko vevnitř. Cítil jsem jak mě trhá a ubližuje každá její slza. Stařec, myslím že mu říkali Bumbrlík ji otřel slzu a poručil, aby všechny mladší někam odvedla, zatímco on mě vezme na ošetřovnu. Amelie jen kývla a dál mě pozorovala, stařec mě chytil za ruku a již mě táhl do schodů, sotva jsem je vyšel,(byl jsem očividně omlácený, vše mě bolelo a ani jsem nevéděl na co si mám dřív naříkat). Vyšli jsme schodiště do prvního patra a vláčel mě obří chodbou. Moje otázka zazněla : "My jsme v divadle ?" Ano, odpovéděl "A já hraji nějakou roli ? " Ano "A jakou hraji roli ?" Zeptal jsem se. "Tu nejdůležitější, hlavní roli hraješ" Nad touhle odpovědí jsem ztuhnul. Nevéděl jsem co tím myslí a ani jsem netušil že jsem někdy chtěl hrát divadlo. Došli jsme před dvojité dveře a stařec je otevřel, proti nám se z nějaké místnosti vyřítila starší paní v růžové košilce a pobídla mě k posazení, sotva jsem se posadil, začala se mě vyptávat kdo jsem, kolik mě je let, jaký je rok a co si pamatuji, cítil jsem se jako cizinec v cizím těle, který nedokázal zodpovédět ani jednu z těch nejzákladnějších odpovědí. Kdo teda jsem ? a jak to že mě všichni znají ? A kde mám rodiče ? Otázky co mě probodávaly hlavu. A dál ? dál ? To je poslední věc co si pamatuji než usínám v nějaké posteli, ale jak jsem se tam dostal a kde to jsem ?

(Musel jsem to zkrátit a už mě to nebavilo dál psát ani po sobě kontrolovat :D tak omluvte nějaké nesrovnalosti či chyby.)
Co se dělo dneska asi taky napíšu, ale je toho dost :D Dobrou

Selena Loon

  • Host
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #8 kdy: Listopad 15, 2012, 02:43:22 odpoledne »
muhahaa :D snad mě za to nezavřou O.O

Offline Hannah Bennett

  • Dospělák
  • Příspěvků: 475
    • Hannah Bennett
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #9 kdy: Listopad 15, 2012, 02:45:48 odpoledne »
doufám v pravý opak  ::) opět chválím článek  :)

Selena Loon

  • Host
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #10 kdy: Listopad 15, 2012, 02:52:00 odpoledne »
To bylo na mě? O.o

Offline Jerry Dorn

  • Příspěvků: 81
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #11 kdy: Listopad 15, 2012, 03:08:26 odpoledne »
pekne napsany :D

Offline Hannah Bennett

  • Dospělák
  • Příspěvků: 475
    • Hannah Bennett
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #12 kdy: Listopad 15, 2012, 03:10:28 odpoledne »
Selena: ano  8)

Offline Jamie Palmateer

  • Dospělák
  • Příspěvků: 55
  • Nesuď a nebudeš souzen.
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #13 kdy: Listopad 15, 2012, 03:40:40 odpoledne »
Třetí část následujícího dne:
Vypravěč : Zhluboka oddechuji, pomalu otevírám oči a probouzím se v nějaké posteli. Postel má krásně sametový červený potah zdobený kytičkami a okrasně vyřezávaný dřevem v čele postele.Jsem přikrytý peřinami a slunko mě svítí do očí.Oči mě tikají ze strany na stranu, posadil jsem se a odkryl jsem tak část peřiny, neustále jsem měl na sobě oblečení a to jak kabátek s kalhotami, tak i dokonce moje boty ! Pomalu se mě začala vracet část paměti z minulého večera, jako první na co jsem si vzpomněl byla ta půvabná holka a potom bolest v srdci, prohnul jsem se pod vzpomínkou, jak mě v noci naháněla po hradě a zradila moji důvěru, co se ale vše stalo ? Hmm... Pamatuji si, že jsem byl přiveden za nějakou postarší paní v růžové košilce, která si chtěla povídat, avšak po zjištění že nedokážu na její otázky odpovédět mě řekla, že tam musím zůstat ! Jasně že jsem odporoval, chtěl jsem jít domů, rodiče musí mít strach kde jsem a tohle místo bylo nad všechny poměry prapodivné. Využil jsem tedy její nepozornost a moje nohy mě vzaly na útěk, vyběhl jsem z pootevřených dveří a na chodbě jsem zahlédl tu, hm, myslím že Amelii...Rozběhla se i s nějakou její kamarádkou za mnou, ale naštěstí mě nestačily, můj strach mě popoháněl dopředu jako splašené koně na volném prostranctví, nechtěl jsem zpátky za žádnou cenu ! Seběhl jsem schody a po čem moje oko ihned skočilo byly obří vrata ven. Vyběhl jsem na pozemky, kde jsem dostal ledovou facku od větru a poletujícího sněhu. Nechápal jsem co se to děje, vždyť má být léto ! Příští týden mě měly začít letní prázdniny a já už jen vysedával u okna a těšil se k jezeru ! A přitom ... Nevěřil jsem očím, doběhl jsem k nějakému zamrzlému molu a můj plán útěku v tu chvíli dočista zamrzl. Vrátil jsem se do hradu a běžel po schodech nahoru, kde mě chytila ta hnusná růžová baba! Nechtěl jsem jí ublížit, ale prostě ... žďuchnul jsem ji a ona spadla, tak jsem se opět rozběhl a utíkal nahoru. Doběhl jsem k nějaké knihovně, ani jsem nechápal kde se tu vzalo tolik pater a již jsem zaběhl do takové místnosti, kde jsem se schoval pod stůl, cítil jsem se hrozně, byl jsem tu sám, na cizím místě plných divných lidí... ach, jak já se bál ! Chvíli jsem se choulil pod stolem, když v tom jsem zaslechl něžný hlásek volající moje jméno.Volala "Jamie, jseš tu ?", ach ty moje srdce bláznivé, cožpak jsem blázen ? Jak omámen exotickou vůní, jak sevřen tísícem paprsků měsíční záře jsem chtě nechtě odpovéděl. Ano, tyhle slova osudem se mě staly, protože jsem na ně za chvilku měl doplatit. Já bláhový jsem ji povolil ke mě přijít a chytit mě za ruku ! Prosil jsem ji o jediné ze všeho co jsem mohl žádat ! Prosil jsem ji, aby mě za tou růžovou babou nevodila a ani né na to divné místo a ona jen kývla. Držela mě za ruku a vedla po schodech dolů, však když jsem již poznal, že jsme kousek od té ošetřovny či co to bylo, otočila se, vytáhla vařečku a začala s ní mávat. V tu ránu mě nohy ztuhly a ona jen řekla promin... Jakoby mě šípem do srdce bodla, tak moc to bolelo ! "A já ti věřil" opakoval jsem pořád dokola, až mě dotáhla zpátky do místnosti mého rozhovoru s paní. A co bylo dál ? Cožpak mě omráčila ? Či si... AU ! Moje hlava je pořád jako střep když vidím tu bouli, nicméně musím zjistit na čem jsem, a tak jsem vstal z postele a vyšel z ložnice. Místnost vypadala lépe jak za včerejší noci a již jsem čelil svému strachu lépe, tedy jsem začal zkoumat kde jsem a kudy se odtud dostanu, když vstupní dveře byly zamčený. Po chvilce hledání jsem si akorát odskočil na toaletu a nic jsem nenašel, však pozor, něco slyším ! Pšššššt... Vstupní dveře se otevírají a .... !

Pokračování třeba za nějakou hoďku :D A děkuji za pěkné komentáře :))

Offline Samantha Reed

  • Dospělák
  • Příspěvků: 34
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #14 kdy: Listopad 15, 2012, 03:45:47 odpoledne »
pěkný a napínavý články, opravdu dobře napsaný.
S

Selena Loon

  • Host
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #15 kdy: Listopad 15, 2012, 05:44:46 odpoledne »
Hannah: Nechápu co proti mě máš, když ti nic nedělám.. vážně ne...

Offline Hannah Bennett

  • Dospělák
  • Příspěvků: 475
    • Hannah Bennett
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #16 kdy: Listopad 15, 2012, 05:56:16 odpoledne »
nespamuj topic, naše spory sem nepatří  :-\

Björn: ó ano, spory sem nepatří a to platí pro obě strany, tudíž obě strany to budou respektovat. Už dlouho jsem nikomu nedal kloboučky *připravuje se*
« Poslední změna: Listopad 16, 2012, 04:03:54 odpoledne od Björn »

Offline Jamie Palmateer

  • Dospělák
  • Příspěvků: 55
  • Nesuď a nebudeš souzen.
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #17 kdy: Listopad 16, 2012, 03:43:59 odpoledne »
Čtvrtá část téhož dne :
Vypravěč : Pšššššt... Vstupní dveře se otevírají a .... vstupuje mladá slečna v hnědých zdobených šatech s úsměvem ozářující celou místnost. Stál jsem jako přikovaný k zemi a nemohl jsem ze sebe vydat hlásku, však ona začala "Jamie ? Co ty tu děláš ? " Její hlásek jako líbezný drozdí zpěv mě omámil a já ze sebe vydal "Kdo,kkkdo jseš ?" Nevéděla že jsem ztratil pamět  a myslela si,  že si jen dělám srandu, tak jsem ji přikývnul, že jen blbě vtipkuji a zeptal jsem se, zdali-li mě už pustí, však nepřesvědčil jsem ji a zašla do nějaké místnosti se podívat do spisu. Po chvilce urputného čekání vyšla ze dveří s vážným pohledem, již se neusmívala.Pozorně si mě prohlédla a pobídla k posazení ke stolu. Otázky začaly nečekaně jak se jmenuji, kolik mě je let a co si pamatuji, zeptala se aji jestli si pamatuji její jméno, ale pořád jsem měl v hlavě guláš a strach mě mátl hlavu. Moje zjištění že jsme na nějaké škole nebylo až tak hrozné, ale po otázce jestli chci védět co se na téhle škole učí jsem raději zavrtěl hlavou a nechal se dál zžírat zvědavostí. Jak jsem měl védět že to chci slyšet ?! Už od pohledu to nebyla obyčejná škola ! Měla spoustu poschodí a zvláštní výzdobu jak nějaký hrad. Aji jejich takzvaní studenti působili zvláštně když měli na sobě obleky s pláštěm a co nejvíc mě děsilo ? Škola očividně stála na nějakém ostrově a voda byla zamrzlá...Nyní nastala moje chvíle a začal jsem se vyptávat já. "Kdo jsem ? Jsem nějaký známý ? Mám přítelkyni ? " Po prvních dvou odpovědí přišla na řadu ta, co mě nejvíc zajímala, "Ano Jamie, máš přítelkyni". V tu chvíli se mě srdce rozbušilo a spadla lavina otázek : "Je pěkná ? Má mě ráda ? Jak dlouho s ní jsem ? Jak vypadá ?" Všechno šlo rázem pryč, srdce bušilo jako zvon v poledne a já dychtivě toužil po odpovědích. Moje snažení o víc informací o mé lásce zarazilo zaklepání, dveře se roztřásly pod údery klepání jako kdyby hořelo. Jdou si pro mně, blesklo mě v hlavě a ztuha jsem se otočil na židli ke dveřím.Moje nová ošetřovatelka ladným krokem gazelím došla ke dveřím a sotva jen zatáhla za kliku, tak se dveře rozletěly ! A hle, za nimi stojí mladá (očividně) studentka v modrém plášti a uniformě. Již se cpala do dveří, když v tom ji ošetřovatelka vyšťouchala ven a zavřela za sebou. Opět nastala další chvilka čekání.Po nějaké době se dveře pomalu otevřely a moje půvabná ošetřovatelka vstoupila, za ní nakukovalo to děvče a jen pronesla "Jamie ? Máš tu někoho kdo by tě rád viděl, mám ji pustit dovnitř ? " Jen jsem přikývl a modrá slečna vběhla dovnitř. Ve dveřích se zastavila, pořádně si mě prohlédla a jen mě pozdravila "Ahoj Jamie, Poznáváš mě ?" Jistěže jsem ji nepoznával, nevéděl jsem pomalu ani kdo jsem já, natož ona, tak jsem jen zavrtěl hlavou.Oplatila mě mojí nevědomost sladkým úsměvem a už klusala ke mě blíž. Co ji asi zaskočilo a zdárně pobavilo byla moje otázka "Víš o tom že máš modré vlasy ? " Usmála se a prohrábla si vlásky, nad čímž se moje ošetřovatelka pobaveně usmála. Představila se mě jako Aniyah, v životě jsem takové jméno neslyšel, ale mělo svůj půvab.Začala mě vyprávět že jsem hodný a jsem nějakým prefektem či co (asi pastýř pro ovečky), potom se zmínila že na této škole všichni po celý rok bydlí a to mě zaskočilo, prvně co mě napadlo, že jsme v nějaké sektě, taky mě to dávalo v tu dobu smysl : divně oblečený, po celý rok na jednom místě, vařečky v ruce atd... Naštěstí to mě vyvrátila a pohladila mě po hlavě, poté vstala a jako zajíček odhopsala s úsměvem na chodbu a ven.Sotva odešla, již se dveře opět vyvracely pod něčím ani bych neřekl klepáním, ale rovnou bušením. Znovu jako předtím jsem zůstal sám, když lékařka vyšla ven se podívat kdo vyvádí.Tentokrát jsem čekal kratší dobu a to co mělo přijít...."Jamie ? Tvoje přítelkyně za tebou přišla", zkameněl jsem, nyní jsem se měl dozvédět kdo je to moje srdíčko a kdo mě to naplňuje láskou, kdo je ta moje dokonalá na kterou dnem i nocí myslím a ona na mě, ovšem musím se přiznat že tušení jsem již měl, ale nechtěl jsem si ho připustit, tak jsem rychle skočil do židle otočené od dveří a povolil jsem ošetřovatelce pustit přítelkyni dovnitř.Hleděl jsem před sebe a bál jsem se na ni podívat, stoupla si vedle mé židle a já vzhlédl....zastavil se mě dočista dech, chvilku jsem na ni koukal a poté jsem vyhrkl "To je ona ! " a následovalo prudké vyskočení ze židle.Byla to ta, která mě zradila minulého večera, očekával jsem sice že příjde ona, přece jenom když mě chytila za ruku, tak mě unášelo tisíce motýlků v zemi zaslíbené, ale pořád jsem byl trochu naštvaný, a tak jsem nemluvil. Moje milovaná Amelie (jak se mě to teď již potvrdilo) se mě omlouvala a prosila o odpuštění, že to myslela dobře a že to bylo pro mé dobro, ale ..Nemohl jsem ji zastavit, vždyt já se na ni nezlobil ! Ale na sebe ano, přece jen jsem moc vyváděl a jestli jsem ji ani nepoznal včera, tak jaké to pro ni muselo být ? Ach jak já se styděl a přitom ona se mě omlouvala ! Dovolil jsem ji se přiblížit, ale pořád jsem byl ostražitý (ach, když si vzpomenu co vše jsem mohl změnit a mít se ted lépe). Očividně nebyla na mě až tak připravená a myslela si, že si toho víc pamatuji. "Jamie ? Ani nevíš jak jsem ráda, že ti je zase dobře, jak jses včera bodl..." "Bodl ?!" Vyjekl jsem a utíkal k zrcadlu "Bože můj, já mám jizvu na břiše", nevěřil jsem vlastním očím, opravdu tam byla, jizva ... Nikdy bych si nepřipustil že bych se jen tak bodl a přece ! "A proč tu nejsou moji rodiče ?! Vždyť by tu určitě byli, kdyby véděli, že nemám pamět či se mě něco stalo !" a teď měla přijít ta nejbolestivější odpověď co jsem mohl dostat : "Víš Jamie" pohlédla mě do očí a celá se rozklepala "Tvoji rodiče tu nejsou...." ....Stál jsem jako přibitý, nevěřil jsem tomu co říká, nechápal jsem co se mě snaží říct, nemohl jsem si to připustit, jen jsem na ni hleděl a ona se slzou kývla, jediné co jsem ze sebe vydal bylo "jjj já jsem sirotek ? "Tohle byla nejbolestivější chvilka co jsem mohl mít, slza mě tekla jedna za druhou a já jen opakoval "Já nemám rodiče", spadl jsem na kolena a brečel, vlna bolesti mnou procházela a plno hněvu že už je nikdy neuvidím....Amelie si se sayakou (jak se mě před chvilkou po hádce představila) vyměnily pohledy, Amelie to již psychicky vůbec nezvládala a byla kousek od zhroucení, tekly jí slzy...Můj smutek měl však pokračovat, měl jsem dostat další bodanec dýkou do srdce a to hned. Dveře se rozletěly sami od sebe a vstoupil starší pán, kterého Sayaka nazývala Brumbálem, ten jen poručil že musím odejít do nemocnice.Nechtěl jsem pryč ! Vždyt jsem si tady už zvyknul a měl jsem tu přítelkyni ! Ani rodinu jsem neměl a zase mě vlekli na cizí místo ! Ach jak já trpěl, jak mě bolelo srdíčko, znovu jsem prosil Amelii, aby mě nepouštěla a nenechala mě odejít, ale ona jen ... "Je to pro tvoje dobro Jamie" a již jsem byl vláčen chodbou ke krbu, kde jsem se s tím starcem, hm ... nějak jsem se ocitl prostě jinde, je to možné ? Asi jsem vážně blázen, taky jsem tím byl přesvědčený, ano ! Byl jsem přesvědčený že jdu do blázince ! Došli jsme k recepční paní a tam jsem byl představen jako Jamie Palmateer, zasažený obliviate kletbou, paní jen kývla a hlásila "Čtvrté patro, zásahy a vymazávání paměti magií" Vstoupili jsme do výtahu, na ten jsem si z dětství pamatoval, často jsem v něm jezdil a jen jsem mačkal čudlíky, ale teď to měl být nástroj pro moje odloupení od svobody. Dveře výtahu se otevřely a před námi prostorná chodba s dalším pultem, za ním seděla mladší lékařka a doktor, dovedli mě do uzavřené sekce pokojů a zavřeli mě na pokoj... Ani jídlo, ani pití, nic jsem nedostal a jen jsem civěl do bílé prázdné zdi... Je to můj konec ? Jsem blázen a zůstanu tady na vždy ?


Večerní pokračování této části zase za nějakou chvilku :)

Offline Alexandr Brise

  • Příspěvků: 65
  • Temnota je v každém z nás a jen málo kdo ji ovládá
    • Alexův Život v Bradavicích
Re: Akce 13.11 2012 Aneb : Jamieho pohled na dění
« Odpověď #18 kdy: Listopad 16, 2012, 10:48:28 odpoledne »
nezapomen zařadit mrzáky do dalšího pokračování :D : D