V reálu jsem nikoho neznala, začala jsem hrát od druhého roku beta provozu a poměrně dlouho jsem ještě prasila.
Našla jsem si v té době pár kamarádů, se kterými jsem si jen psala na ICQ (skype v té době ještě nebyl moc rozšířen a bála jsem se lidí moc na to, abych se s někým seznámila).
Jednoho krásného dne před pěti lety jsem se rozhodla, že se vypravím na sraz, samozřejmě předcházelo dlooouhé přesvědčování rodičů, kteří tu hru naprosto nechápali a báli se svou tehdy třináctiletou dceru někam pustit.
Na ŽvB mě už od začátku chytlo nejvíce to, že jsou lidé takoví otevření a každý do té hry před něčím buď utíká, nebo tam hledá něco, co mu v reálu chybí.
Proto jsem i časem našla motivaci, abych si ta pravidla RP pořádně projela a snažila se tím nějak řídit.
Některé kamarády z ŽvB mám už opravdu i těch pět let a i přes to, že s tou hrou vyrůstáme a tudíž se vyvíjíme trochu odlišnými cestami, než bychom si mohli dřív myslet, beru ty lidi jako součást svého dětství, součást života a s některými jsem se opravdu měla možnost setkat až po letech, ale o to více je to přátelství takové kouzelnější.
Začínala jsem tedy hrát sama, spontánně jsem tam poznala podobně smýšlející lidi a upřímně by mě teď ta hra bez dlouhých skype hovorů nebavila.
Když už jsem se tu tak rozepsala, tak rovnou i děkuju všem, se kterými jsem během svého hraní přišla do styku a nějak mě to přátelství mělo možnost obohatit, děkuji za své postavy a i za sebe, podivného človíčka tupě zírajícího do monitoru.
P.S. - Tylere, dnes chci pokračování včerejška, skvěle jsem se bavila a Kay je sice promrzlá, podchlazená a unavená, ale byl to pro ni jeden z nejlepších zážitků, co kdy zažila, chci pokračování stairway to heaven