Pozdě ale přece jenom. (neberu kritiku hrubek!)
Jednoho podzimního dne, v době, kdy se nad hradem smrákalo a hřmělo, potulný blesk narazil do malé boudy na pozemcích. A začala hořet. Na místo činu se jako první dostavil profesor Nomos Aquarin, který ihned rozhlasem vyzíval své kolegy, aby přišli a pomohli mu s požárem. Dalo se čekat, že takovou chvilku si nenechají uniknout i bradavičtí studenti.
Nomos okolo boudy vyčaroval ochranu, přes kterou nemohli studenti, aby se náhodou nezranili. A přesto měla jednu malou mezeru. Tou se dostal student, který chtěl pomoci a místo toho málem uhořel. Severu Snape ho vytáhnul ven a podepřel ho o strom. Musel jít hasit. Přiřítil se jako blesk i ředitel školy, Albus Brumbál. Se svými kolegy začali hasit Hagridovu boudu. Bylo to namáhavé, oheň zřejmě nebyl obyčejný. I přesto se jim to povedlo. Po půl hodině požár ustal a bouda se rozkládala. A tak náš příběh začíná.
Druhého dne, Nomos Aquarin svolal studenty, aby mu mohli s odstraněním boudy. Nebezpečné kusy visící ze stropu Aquarin odstranil během rána. Prozradil studentům kouzlo na vytrhávání podlahy ze země a mohli započít s odstraňování zbylého ohořelého dřeva. Jenže to bylo únavné, že se většina dětí vzdala. Bouda už neměla střechu, ani stěny a polovina prken byla tytam. S Nomosem zůstali dva studenti, Samuel Humming a Richard Albin, dychtící po pomoc starému profesorovi, který ale měl víc síly a aktivity, než se mohlo zdát. K večeru, po vyklizení většiny prken se jim naskytnul pozoruhodný objev – malá sešla truhlička zachovaná v podlaze. Nomos si ji vzal s sebou a poděkoval Samuelovi a Albinovi za pomoc.
Brumbál seděl v pracovně a četl si knihy. Nomos zaklepal na dveře a vešel. Před ředitele položil truhličku a povyprávěl mu, jak ji našli. Brumbál, který ovládal mocná kouzla, se jí snažil otevřít a v tu chvíli nastal první otřes celého hradu, možná i jeho okolí. Brumbál přestal. Věděl, že je něco v nepořádku, takové kouzlo by nemohlo provést zemětřesení ani sebemenší otřes. Musela to být ona, truhlička. Bránila se. Otřesy se opakovali v různých intervalech. Nemohli tam sedět a dívat se, jak se jim škola bortí před očima. Šli hledat dalšího profesora a povědět mu, co se stalo. Hledali Severuse. Jenže hrad se znovu otřásl a silněji. Profesor Aquarin šel hledat Hagrida a Brumbál se vrátil zpátky do své pracovny aby se mohl ujistit, že je truhlička na svém místě. Po dalším, nejsilnějším otřesu se školou ozval hlas. Nejvíce byl slyšet ve Vstupní hale, kudy procházeli studenti. Povšimli si otevřených dveří ven zatarasených něčím velkým a mohutným. Za tímto kusem kamene, který spadl buď z nebe, nebo z hradu, stál Nomos a Hagrid. Nomos neměl už sílu posunout kámen dál, aby mohli projít ven. Hagrid nesměl kouzlit vůbec. Studenti chtěli pomoc a začali po škole shánět jakéhokoliv profesora. Našli Clarka Honka, nejnovějšího člena profesorského sboru, který chrabře přispěchal na pomoc a také Ryana, školního ošetřovatele na poloviční úvazek. Brumbál spěchal už dolů aby se podíval, co se dělo a uviděl Honka a Ryana mířícího ke vchodu školy. Stáli za balvanem a odháněli děti zpátky do školy, do bezpečné vzdálenosti.
Pustili se do čarování.Každý kus kamene se odsunul pár metrů dál, aby Hagrid a Nomos mohli projít. Ředitel vyhlásil rozhlasem zákaz vstupu na školní pozemky a pro jistotu se zamkli všechny dveře. Jako v izolaci.
Hodinami nabíhala půlnoc. Studenti buď spali nebo si povídali. Někteří utíkali po školních pozemcích od profesorů, kteří se je snažili chytnout. A v tu ránu, kdy školní hodiny ohlásili příchod půlnoci, se celá škola mohutně otřásla. Někde daleko bylo slyšet praskání a sesuv něčeho velkého. A přestalo to tak náhle, jak započalo.
Druhý den profesoři procházeli školu a nebyli sami. Zvědavý studenti se snažili najít jakékoliv známky rozpadu. Někteří se dívali ve sklepení, jiný na střeše. Tam zela velká díra. Ti odvážní se přiblížili víc a spatřili pozlacený žebřík, směřující někam dolů.
Všude pavučiny, prach a kusy stěny. Byla to jedna velká chodba a asi tři další místnosti. Jedna vypadala jako třída, druhé dveře byly zamčené a za třetíma…velký pavouk! Jak se ale mohl pavouk dostat z lesa do školy? A zrovna do téhle světem zapomenuté části hradu?
Látka napsána na tabuli nesla datum 1866, úkol si podepsala profesorka Matylda Westneorvá. Ale kdo to je?
O velké díře a staré části školy už věděli všichni, jen ti nejodvážnější tam šli podívat se na zápisky staré sto let a na obřího záhadného pavouka. Mezi učiteli to nevěděl nikdo. Studenti se asi báli, že jakmile se to dozvědí, zavřou jim tuhle novou atrakci.
Další den ve škole to houstlo napětím. Učitelé si šuškali něco o otřesech, truhličce a záhadném prasknutí. Škola se do večera otřásla jen jednou. Školní zvon odbil dvanáctou hodinu a hradem se nesl jakýsi splachovací zvuk, zvuk šumění vody. To sklepení se topilo ve vodě.
Protože ve sklepení byly umístěny dvě koleje, nemohli ho zavřít. Většina učeben vypadala v pořádku, ale lektvarová učebna se plnila vodou, až protýkala škvírami mezi dveřmi a zdí. Zatopeno bylo několik dalších místností, včetně Filchovýho kabinetu, Cheisse kabinetu a prodejní místnosti. A Mrzimor. Voda tam stékala v proudu, musel být evakuován. Děti, kteří společenskou místnost neupustili tam museli zůstat a sbalit si. Poté čekat na příchod učitele, který je přesune přenášedlem do Vstupní síně a ukáže jim novou náhradní kolej ve druhém patře. Ve Zmijozelu nebyla ani kapka vody.
Po pár dnech, kdy se voda dost zvýšila, že zatopila další místnosti, stejně záhadně začala klesat. Všechny místnosti a učebny se vyprázdnili a Mrzimor se děti pokoušeli kouzlem. Celé sklepení se vysušilo. Brumbál nabádal děti, aby se všímali všeho podezřelého a neobvyklého a hlásili to učitelům. Ale jak si potom všimli, truhlička se mstila čím dál silněji. O půlnoci, kdy se škola znovu zatřásla, se hradem ozýval růst. Zní to divně, ale opravdu. Stromy, květiny a tráva rostli ze samotného betonu. V každém patře to byla jiná oblast světa.
Brumbál po útoku pavouka na studenty uzavřel kouzlem onu část hradu pro bezpečí všech.
Po hradě se postupně objevovala zvířata. V tropech velké gorily, v lesnaté části medvědi a v přízemí to byl velký štír, který určitě není ani z jedné části Země.
Profesorský sbor si toho všiml rychle a zvířata oddělil kouzelnou bariérou od studentů, kteří denně těmi patry procházeli. Naskytla se jim nová atrakce. Sledovat, jak medvěd žere ubohou laň, která se ještě včera pásla ve třetím patře je hrozně fascinovalo. Brumbál všechny znovu nabádal, aby byli opatrní a nepřibližovali se moc ke zvířatům, i když měli ochrannou bariéru. Taky jim pověděl, že nic z toho nejde dát pryč. Pokud se zabilo zvíře, objevilo se nové, to samé s rostlinstvem. Truhlička jim pěkně cuchala nervy.
Až do dalších dní si mysleli, že budou žít v lesích mezi nebezpečnými zvířaty. Jak se ale ukázalo, všechno jendou zmizí. Kolem večera zarůstávala tráva, květiny a stromy zpátky do podlahy a nebyla po nich viditelná žádní stopa. Zvířata mizeli a studenti si mohli oddechnout. Aspoň na chvíli… Hned po tom, co se hrad vyčistil, jako by celý svět zhasnul. Tma a jenom tma. Kouzla, co vytvářela světla v dálce nevydržela ani deset sekund. Hrad se ponořil do neproniknutelné tmy.
V týdnu se museli učit s lucernami a svíčkami. Nikomu se to nezamlouvalo a chtěli, aby se konečně rozednilo. Jejich prosby byly vyslyšeny a druhé dne časně ráno se hrad rozsvítil a sním okolí hradu. Možná, že truhlička skončila s těmito katastrofami. Ale pořád nebylo jasné, proč to dělá. Co je v jejím nitru? Co schovává? Brumbál se snažil všemožně ji otevřít a kdykoliv se jí jen dotknul kouzlem, hrad se otřásl. Jak tomu bylo v posledním půlroku, tušil, že všechny tyhlety náhodné zjevy způsobovalo to, že se snažil nakouknout do tajů toho, co skrývala. Po další neúspěšné zkoušce o půlnoci se stalo něco zvláštního a nečekaného, co mělo všem zmást život po další týden, možná měsíc. Kdykoliv měl někdo cíl, kam se chtěl dostat, prostě zmizel a objevil se v jiné části hradu. Nevěděli proč, nikdo, ani učitelé. Všichni se tedy objevovali tam, kde vůbec nechtěli. Někdo šel do Velké síně a náhle se objevil v sedmém patře. Brumbál spolu s Nomosem strávili dlouhé večery nad různými knihami a příručkami ohledně přemisťovacích předmětů a kouzel. Až jednoho červnového dne mu Nomos dal velice starou a tlustou knihu pastí. Našli, co hledali, dokonce i způsob, jak tyto pasti odhalit a zničit. Formule na odhalení jim Brumbál ohlásil kouzlem a starší ročník si svolal k sobě a pověděl jim, jak se těchto pastí zbavit jednou provždy. Ukázalo se, že je jich plný celý hrad. V každém patře jich bylo možná tak třicet, někdy i padesát. Vypadali jako víka od kanálů, jenže na ty, když si stoupnete, vás nepřemístí do jiné části hradu. Zkoušky se zrušily a školou zněl jásot studentů a někdy i učitelů, že se nemusí připravovat na zkoušky. Beztak by na ně došlo jen pár studentů, leckdy i omylem. Každý student byl rád, že našel past a ti, co znali formuli na zničení, se jí zbavili. Celý hrad byl očistěn a vypadalo to, že se už nic nestane. Konec červnu už klepal na dveře a s tím závěrečná slavnost a odjezd. Truhlička, ač neotevřená, už nic nedělala zřejmě týden. Dva dny před závěrečnou slavností předal Brumbál truhličku profesoru McFarreymu. Ten, jakožto specialista na černou magii, mohl vědět, co v ní je, jak je chráněna a jak ji lze otevřít. Brumbál se divil, že ho to nenapadlo dřív. Nenapadlo ho ani, že McFarrey by mohl být problémový. Když si Jakob nesl truhličku, přemýšlel o tom, jak ji otevřít a co v ní bude. Měl strašnou chuť ji otevřít už hned, prošel si totiž poznámky ve své hlavě a vzpomněl si na jedno možné kouzlo, které by to dokázalo. Napětí a touha ho naplňovala stále víc a víc. Přišel do Vstupní síně, kde zrovna Octavius White vysvětloval pravidla kvízové soutěže pro studenty. Položil truhličku na zem a namířil na ni hůlku. Brumbál, který náhodou šel do Velké síně, si všiml truhličky na zemi a přispěchal k Jacobovi. Spolu s Benem Thrufflem se mu snažili rozmluvit jeho počínání, ale jako by byl omámen svou vlastní zvědavostí. Kolem prošel Clark Honk. Jakob mávnul hůlkou a zamumlal jakési zaklínadlo. Truhlička se otevřela a pak se ozval ohlušující výbuch a barevný prach. Všichni spadli tlakovou ránou na zem. Prach zmizel a pod sutinami ležel Jakob MacFarrey a vedle něj ředitel Brumbál. Několik dětí se zvedlo a snažilo se pomoci ředitelovi. Doufali, že není mrtvý…Brumbál otevřel oči a spěšně vstal. Podíval se na sutiny a na bezvládnou ruku pod nimi. Ihned začal mumlat kouzla a mávat hůlkou. Kusy zdi odletěli pryč a zbyl jen Jacob. Madame Pomfreyová zřejmě všechno slyšela a jako duch se přiřítila k Jacobovi. Ostatní se snažili pomoci Clarkovi a Benovi, kteří leželi hned vedle. Pomfreyová pomalu vstala od Jakoba a podívala se na Brumbála. Všichni to odmítali. Nemohl být mrtvý, jenže neměl tep ani srdeční rytmus. Nedýchal vůbec. Brumbál a Hagrid ho chytili, jeden za nohy a druhý za ruce, a nesli ho do ošetřovny. Ostatní se snažili probrat Clarka Honka a Bena Thruffla. Byli pouze v bezvědomí, ale krváceli, měli tržné rány a pohmožděniny. Clark se probral, vypadal docela živě, pomalu vstal a podíval se na Bena. Máchnul hůlkou a Ben se vznesl a mířil spolu s Clarkem do ošetřovny.
O pár hodin později přišel reportér a snažil se vycucnout všechny informace. Dozvěděl se o smrti, o zraněných a že jsou děti v pořádku. Také už ví o všech událostech uplynulých za celý půlrok a že za to může tajemná truhlička.
Další den byl v černých barvách. Konal se pohřeb Jakoba Mcfarreyho. Přišli všechny děti, profesoři a jeho blízcí. Každý, kdo měl odhodlání a chuť, něco pověděl.
Při slavnostní, nebo spíše smuteční hostině vyzval Brumbál Rosalindu Myfair, která pár týdnů před nehodou našla starý deníček. Psalo se v něm, proč byla zazděna místnost na obranu proti černé magii, proč v ní byl pavouk a proč si nikdo nic o téhle části hradu nic nepamatoval.
Pavouka vrátil do lesa Hagrid, i když si ho nejdřív chtěl nechat. Vstupní síň prozkoumala řada ministerských pracovníků, hlavně ti, kterým byla od ředitele dána truhlička na prozkoumání ještě o Vánocích. Vše, co v ní bylo lehlo popelem. Vyšlo z toho, že se truhlička bránila otevření a snažila se to, co v ní leželo, skrýt až do nejdelší doby. Mohlo se stát plno jiných věcí, kdyby se Jacob tak hloupě a přitom hrdinsky nezachoval. Díky němu se hrad neotřásá, nezaplavuje, neprocházejí se v něm zvířata a nepřemisťují studenti. Všichni bezpečně odjeli do svých domovů a hrad je znovu bezpeční….možná.
