Temný pátek k večeruHned ráno den vypadal jako každý jiný, ovšem zásadní události se měly stát až večer. Po namáhavém dni stráveném učením, studenti vylidňovali hrad, až zůstala Velká síň dočista prázdná. V tu chvíli ovšem vešel do síně rytíř v černém (pravděpodobně Mordred). Začal se tvářit bojovně, a občas vykřikl do ticha v síni "ARTUŠI!". Vylidněná Velká síň ho poté očividně omrzela, a přešel do vstupní síně, kde se začal ještě více chvástat. Nadával Artušovi, volal ho, bušil se mečem do hrudi. Po chvíli strávené v síni se svým bardem, se v mohutné hradní bráně objevil Artuš, vypadal poněkud rozhořčeně. Začala krutá slovní přestřelka, kde padaly opravdu urážlivé slovní obraty ("Tebe by i zvířata vyvrhla!" "Jsi levoboček, ty prevíte!" "Tvoje armáda je banda blbců!").
Poté přišlo to, co bylo od začátku jasné že přijde. Oba se na sebe vrhli s bojovnou zuřivostí, chvíli se mlátili až Mordred bolestivě klesl k zemi. Artuš se rozhořčeně začal dožadovat kopí, když mu jej nikdo nedal, vyrval jej siru Bediverimu z rukou, a i přes protesty přihlížejících sténajícího Mordreda probodl. V tu chvíli zjistil, že během souboje jej Mordred vážně ranil, a uvědomil si, že jeho poslední chvíle přichází.
Poté rozkázal siru Bediveru, aby jeho meč vhodil do jezera. Bediveri ovšem meč do jezera nevhodil, a králi lhal, že ano. Artuš ovšem věděl, že Bedivere meč do jezera nevhodil. Vlepil mu facku a poslal ho s přihlížejícími poddanými ještě jednou.Tentokrát meč ve jezeře lapila ruka, třikrát s ním zamávala a potopila se. Bediveri to nevěřícně sdělil králi. Artuš se usmál, a řekl, že je čas aby šel
zase o kus dál, a vydal se na molo před hrad. Tam na něj již čekala malá bárka s postavou zahalenou v kápi, která podle toho co vím a znám vypadala jako Morgana. Přivítala Artuše úsměvem a slovy "Kde jsi byl tak dlouho, bratranče?". Artuš ji na to odpověděl úsměve, a ztěžka přešel na palubu bárky.Se slzou v oku se poté začal vzdalovat přes jezero, až se ztratil v nedohlednu.
Bedivere se poté s ostatními poddanými shromáždil v síni, a oznámil jim, že král být nechce. Z batohu vytáhl poustevnickou róbu, v ruce si již dlouho držel dubovou větev, a oznámil jim, že bude poustevníkem, a že krále si musí zvolit sami. Poté se usmál a vyrazil do stinné noci.
Z deníku keltského bojovníka Roithridha
pátek