Vypravěč :Vločky sněhu se vznášejí na obloze a dopadají na kamennou podlážku před hradem, v oknech hradu plápolají světýlka a v hradě je klid a ticho. Já Jamie jsem klasicky si stoupl před nádoby s body a jen se nechal ukolíbat tichem a šuměním meluzíny co putovala chodbami hradu. Vedle mně stál profesor Jacob Carey, jen se opíral o stěnu a měl složené ruce. Tvářil se klidně a hypnotizoval červený koberec, který vedl od vstupních vrat. Ručičky na hodinách se snad ani nepohybovaly, bylo to jako by se čas zastavil......Kchhhhhh, ozvalo se zaskřípání schodů pod tíhou nositele a okamžitě jsem s sebou cuknul, aji profesor Carey se dostal ze svého limbu a reagoval pod hlasitými kroky, které očividně nebyly jen jednoho. A hle ! Na schodech se objevují dva muži zahalení do temných obleků a jeden z nich vleče jednoho na zádech. Pan profesor Carey nezaváhal a poznal hned kdo je ten unášený. Byl to Samuel Humming, již nebyl student a pracoval pro ministerstvo, avšak byl obviněný z krádeže a měl být dostaven před ministerstvo ačkoliv s důvěrou některých profesorů bradavic a především mou, kde se mě častokrát velmi s hodně informacemi svěroval, jsme mu nemohli pomoct jinak, než ho z té šlamastiky dostat pomocí kouzel. Namířil jsem hůlku na bystrozora, který ho vláčel na zádech, stejným gestem reagoval i profesor Carey, který se zaměřil na druhého bystrozora. Čekal jsem co se bude dít, dívali jsem se na sebe a jen po sobě řvali že takhle nikam nemůže a musí na ošetřovnu, vždyť chudák skoro nedýchal a nemohl chodit.Když se ukázalo že slova zde nemají šanci, vzal Sam svoji poslední kapku energie a využil ji na, hmmm, na co ji využil ? Myslím že ho kousl, či kopl ? Nebo ho jen srazil ? Ani nevím...Zkrátka ho odzbrojil a sletěl z něho na zem, v tu chvíli jsme pochopili že máme šanci a začalo metání kleteb. První co mě napadlo nečekaně bylo zazdění, doufal jsem že to nezazdí i Sama, profesor Carey mezitím se skoro stejným nápadem zavřel do klece druhého bystrozora a já jsem jen pelášil ob kličkou přes chody za vykouzlenou zeď pro Sama. Ha ! Zvolal jsem a viděl jsem ho plazíc se po zemi, měl jsem štěstí že to vyšlo, chytil jsem ho dal si ho přes záda. Pod jeho tíhou jsem jedině mohl zvolat : "Mohl by si zhubnout ty nenažraný prase", myslím že se pod touhle poznámkou i usmál, ale nejsem největší silák, tak mě dával dost zabrat. Vyšel jsem do prvního patra a již mě někdo stál za zadkem, ohlédl jsem se a již oba bystrozoři se sápali jako diví supi po mém úlovku známém jako Samuel. Profesor byl naštěstí zdatný a dokázal je zdržet, tak jsem putoval dál prvním patrem. Moje první myšlenka byla ho vzít na ošetřovnu, ale co když nikdo neotevře ? Pak jsme v pasti.... Nakonec mé rozhodnutí padlo na tajnou místnost schovanou naproti učebně formulí na heslo.Můj výběr byl úspěšný a dostal jsem Sama dovnitř těsně před tím, než mě chytil bystrozor, který se již po mě sápal. A bylo to tu ! Položil jsem Sama na polštáře a nastala chvíle ticha. Celý den jsem nic nejedl a ještě jsem zkoušel vyčarovat Patrona na hodině obrany proti černé magii, takže jsem v tu dobu měl pocit, že ze mě vyskočí plíce a že vybliji celý žaludek ven.Lapal jsem po dechu, naštěstí jsem měl u sebe láhev s vodou, která byla jako kapka vody v suchým období pro vadnoucí rostlinku a mohl jsem se zase věnovat Samovi. Sam upadl do bezvědomí a byl značně omlácen po pádu. Moje chytrá kniha SKORO všech kouzel co se kdy učily, budou učit či ani neučili mně prozradila léčitelskou formuli, která mu pomohla viditelné rány trochu zahojit a zmírnit bolest, jako druhou formuli jsem vybral co probouzí z kómatu. Samuel očividně hodně nepřítomný pootevřel oči a já mu dal napít, zažvatlal jen pár samohlásek a opět upadl do bezvědomí. Bylo mi jasné že takhle to již nepůjde, alespoň ne bez jídla, pokusil jsem se ho prošacovat a věřte nebo ne, mouku jsem našel ! V tu chvíli jsem si vzpomenul na staré časy v komnatě poslední potřeby, kdy jsme pekli chleba,ale tady na to nebyl čas a ani moc prostředky. Jediné v co jsem doufal bylo, že bystrozoři už jsou pryč a venku je klid. Zastřel jsem se kouzlem a vyšel ven, uviděl jsem boj profesora a dvou návštěvníků, bylo mě jasné že to ještě chvilku potrvá, tak jsem se vrátil dovnitř. Prvně co mě napadlo bylo ho chytit, dat si ho přes sebe a vyčarovat přes nás oba zastírák, bohužel Sam byl vidět a v tu chvíli jsem si zanadával, že jsem u sebe neměl svůj neviditelný plášt, který by to vše značně ulehčil. Můj další plán byl dostat se nepozorovaně pod zastírákem ven, sehnat jídlo a pomoc, bohužel co jsem nepředpokládal byly pastičky, moje cesta ven ač úspěšná se pár metrů před nimi změnila v posměch při mém zaklopýtnutí a úpadek na zem, čímž jsem se prozradil. Ohlédl jsem se na bystrozora, on se napřáhl, pohlédl na mě a já upadl pod kouzlem do bezvědomí.Po nějaké chvilce jsem se probral a viděl jsem že mají Sama, Sam očividně nevnímal nic a já již u sebe neměl svoji ani Samovu hůlku. Cítil jsem se bezbranný a jediné co jsem jim řekl bylo, že ven se nedostanou. Když bylo vidět že se bystrozoři nad tím pousmáli, tak jsem zkusil aspoň hezké slůvko, aby mě tady někde nechali hůlku, kde však je čert, tam je i bystrozor a jejich počínání bylo předem jasné, namířil na mě a vyslal to kouzlo a já opět upadl do bezvědomí......... Zhluboka jsem se nadechl a pootevřel oči, nade mnou stáli tři studenti. Dívali si na mě z vrchu a ptali se jestli jsem v pořádku a že bystrozoři jsou už pryč. Nechápal jsem o čem mluví, měl jsem obří bouli na hlavě a vše mě bolelo. Oni si mezi sebou vyměnili pohledy a jen zaznělo "Asi mu vymazali pamět" Nevéděl jsem o čem mluví, najednou však zpozorněli a zahleděli se do chodby vedoucí k ošetřovně, Bennetka mě chňapla a přitáhla ke stěně, Matty Styx se postavil čelem proti nim na chodbě a viděli jsme jen jeho, najednou však padá k zemi a leží. V tu chvíli jsem neváhal a vzal Bennetce hůlku a rozběhl jsem se za nimi. Běžel jsem po schodech dolů až do vstupní síně, kde jsem metal kletbu mříží, však oni úspěšně uhýbali. Vběhl jsem těsně za nimi do chodby kde je hnedka krb za rohem a tam jsem uviděl svoji milovanou Amelii, srdce se mě rozbušilo a já dostal strach. Doufal jsem že tu nebude, že se tomu vyhne, nechtěl jsem aby se jí něco stalo, to radši ať mě zmrzačí. Probudil jsem se ze zamyšlení a mávl jsem hůlkou, ucítil jsem nehoráznou bolest v žaludku a pochopil, že nic nezmůžu. Otočil jsem se a chtěl jsem utéct, ale jen jsem spadl na kolena a rozplácl jsem se na zemi. Otočil jsem se a zahleděl se do Am, pak jsem už jen viděl jak bystrozor mávl a proti mě letěl rudý paprsek. Zatmělo se mě před očima ......
Ztratil jsem pamět.
(jen dodávám že tam bylo ještě hodně věcí i po tom co jsem ztratil pamět a že Jamie je teď vygumovaný a neví jak se jmenuje, kde je atd,)
