Školní rok sice skončil, ale po ponouknutí z dotazníku jsme se rozhodli (i se souhlasem autorů), že zveřejníme literární kousky, které byly dodané do soutěží. Vybírat mezi nimi bylo vskutku složité a doufáme, že se pokocháte čtením stejně tak, jako my. Děkujeme autorům za jejich dodání!
Básnická:Vidím velkou, hnědou skříň
co v ní asi zřím?
Třesk, plesk,
snad z ní nevyletí
namydlenej blesk!
Žádný blesk, nýbrž dým
asi z kůže vyletím!
Se strachem v očích tasím hůlku,
musím přeci zahnat tuhle noční můru.
Dým se formuje do postavy obří,
ach, prosím, pomozte, Bohové dobří.
Zjevuje se přede mnou horský trol
ještě že zrovna nejsem namol.
Tupý výraz, křivé zuby,
potřeboval by koupel,
mladík dutý!
„Riddikulus!“ zařvu z plna hrdla nahlas
postava se promění v dým zas.
Objevuje se Parker,
avšak v šatech dívčích
je zajímavé, že se mu je nosit nepříčí.
Lehce zmatený, ve vlasech korunka,
nebýt tak nabručený, je z něj hotová panenka!
Smích prý léčí, tak se směju,
Parker mizí, je konec děsu.
- Cindy Coolidge
Óda na prefekty (a primuse)
Není věci nemilejší, nejhorší a strašlivé,
než-li v síni narazit na hlídkující stráž,
na toho kdo neoplývá mocí býti neviděn,
snášejí se jako můry na lucerny zář.
Pokud někdo nenese se v uniformě školní,
snáší tuto skutečnost vskutku velmi nelibě,
ať je víkend, nebo svátek, vždy jsou v plné polní,
válčící se všemi co nemají uniformy v oblibě.
Jestli tedy zaklínadla co tě skryjí nepoznáš,
a na převlékání 6x denně cítíš se moc líně,
dej na radu toho, kdo už dávno ztratil svatozář,
pokud neznáš správná kouzla, střež se Velké síně!
- Mary Molaris
Ticho
Když temnota zahalí hrad,
Už měl by jsi dávno spát.
Ticho se všude rozléhá,
tvá duše temnotě podléhá.
Ty vykrádáš se z pokoje,
a míříš přímo do boje.
Chodbou duše ševelí,
slyšíš je už od pondělí.
Ty měl bys pozor však si dát,
mohly by tě roztrhat.
Hůlku držíš na zteči,
ruka bolí tě od křeči.
Bojíš se snad učitele?
Ty měl bys čekat nepřítele.
Kroky slyšíš od pokoje,
však všechny, ale nejsou tvoje.
Do boční chodby hůlkou strhneš,
div ruku si tím neutrhneš.
V chodbě však nic nevidíš,
jen se potom zastydíš.
Míříš přímo do sklepa,
něco na zeď zaklepá.
Ruka ti zas vystřelila,
atmosféra se změnila.
Hlavou, rukou otáčíš,
po chodbě stále kráčíš.
Tep ti letí do nebes,
opravdu se neozývá temný les.
Kroky se ti zrychlily,
zvuky se však ztratily.
Ty zastavíš se na místě,
to myši byli jistojistě.
Oddechneš s velkou úlevou,
však ucítíš vánek za sebou.
Krev se v tobě zastaví,
ty uslyšíš dech chraplavý.
Nemůžeš se nadechnout,
hůlku snažíš se zvednout.
Zima na tvůj krk se vkrádá,
veškerý život tu strádá.
Ty vzpomeneš si na slova,
co pronesla ústa profesorova.
Bubák, toho smíchem zaženeš,
hůlkou se najednou oženeš.
Tvá ruka se však zastaví,
neb ruka jeho se na tvém krku dostaví.
Tvé nohy ve vzduchu kmitají,
Mozkomorové lítost neznají.
Tvůj konec už se rychle blíží,
někdo se však vzadu plíží.
Ostré světlo rozbilo tmu,
ty už však míříš do snu.
Po chvíli se probouzíš,
bolestí už se nesoužíš.
Parkera nad sebou vidíš,
Harringtona vedle něj slyšíš.
Učitelé obrany,
jsou tady mezi námi.
Jejich světlo zachránilo,
to jenž smrtí tu hrozilo.
Strach se v tobě rozplývá,
radost stále přibývá.
Nejen radost v tobě roste,
i úcta k profesorům tě proroste.
S profesory míříš zpět,
už nemusíš se tady chvět.
Míříš přímo do pokoje,
něco však tichu nepřeje.
Všichni do stran se rozhlíží,
smích se k nim však rychle blíží.
Náhle z kůže vyletíš,
když Protivu před sebou zachytíš.
Všichni se pak zasmějem,
už radši do postele jdem.
Dneska by už to stačilo,
mnohé se však změnilo.
- North Anwar
Blíží se čas návratu do školy,
Brrr, zas dělat ty úkoly!
Jednoho dne však do mých dveří vchází
Muž co snad odsud nepochází.
Nese mi dopis a že prej do Bradavic jít letos mám,
Kde mě prý naučí všem kouzlům a čárám.
Prej je to hrad starej stovky let,
Vidí ho pouze ten kdo patří na ten svět.
Tam se možná potkám se Zmijemi,
z nich chladno a divno je mi.
Může to znít jako blbej fór,
Než však spatříš Mrzimor.
Orlí křídla chrání před chladem a žárem.
A chytří nazývaj se Havraspárem.
Tam kde neznají strach a bázeň,
Patřím já, kdo nemá sebekázeň.
V síni lítají hořící svíčky,
Neradím tam házet míčky.
Ve sklepení s lektvary je zima a chlad
A kuchyně, kde zaženeš hlad.
Pozor ať nespadneš vzápětí.
Jestli přeměníš jablko na banán,
Před kámoši budeš pán.
Z hůlky můžeš vyslat jisker statisíce,
Na dějinách a astru se prospíš více.
Musíš se umět i proti temnotě bránit,
Jen tak sebe budeš moct ochránit.
Tak tohle jsou ty Bradavice,
Po večerce ven ani na krok více!
Jinak tě čeká školní trest
A od koleje možná pěst.
- Simon Falvey
Literární:Nesuď knihu podle obalu
Had k hadovi sedá,
tohle mi však nedá.
Tento malý had nikdy nevěřil dalším však. Ví, že oni taky ne, ač se chová jak to jde.
Jistotu však malý had, hledal spíše u svých.
Mohl tady v klidu spát, pod dohledem vyšších.
Mnohokrát se had už spálil, když se s ostatními zvířaty seznámil.
Mnoho jich už nezbylo, a mnoho dalších ubylo.
Ptáci na něj z výšky koukaj, dolů za ním však se nevydaj.
Lstivý Lišák tomu důvěru dal, však s prvním problémem, nohy na ramena vzal.
Dlouhé týdny se plazil na hodiny sám, jen mladého Vlčka se obávám.
Nikdy nevíš kdy tě kousne, bojíš se že atmosféra zhoustne. Had se cítil v jistotě, když hodiny měl v temnotě. Učil tu moc moudrý had, dokázal hadíka obelhat.
Moudrý, to byl jistě. Za sebe hrál čistě. Hladíkovi jako jablko nabídl. Hadík však žížalu přehlídl.
- North Anwar