Nedá mi to, abych zde neuvedla svůj názor na věc a neučinila zde vlastní zpověď. Kdo nechce číst nemusí...
Já jsem na ŽvB od prvního pušťění beta provozu, to je asi 4 reálné roky. Za tu dobu vždycky přišla nějaká podobná vlna, kdy někdo z hráčů měl pocit, že ŽvB upadá, že lidé v pozicích RT se pohoršili a že už časy nejsou takové co bývaly. I já se přiznám, že jsem se několikrát přistihla, že něco podobného pociťuji a prožívám. Za tu dobu co hraji mě lidé z RT naštvali mockrát, mnohokrát jsem se vztekala a vyhrožovala, že se hrou praštím a že už se tu neukážu. Tisíkrát jsem na některé nadávala, hádala se s nima a dokazavala si, že mám pravdu a jsem v právu.
(Věřím, že přijdou i další chvíle, kdy se budu vztekat, budu se hádat a budu nadávat. Jednou sme dole, po druhé zas nahoře.) Někdy jsem pravdu měla, někdy ji měli Ti druzí. Dokonce jsem i k některým členům RT pociťovala osobní antipantie a nevraživost. Ale to se Vám může stát i v reálném životě, pak jste nuceni se s tim poprat a lecos zkousnout. Když někdo z mých přátel někým nerozumněl, a uvedlo to jako svůj důvod odchodu, mrzelo mě to. Možná mě to i nejednou ovlivnilo, a já nabyla pocitu, že je něco špatně. Špatně určitě něco bylo, nemuselo to být konkrétně na straně RT. Vina mohla na obouch stranách, jen tu chyběla komunikace a uvědomění si, že jsem jen lidé. Co tím chci říct. Všichni jsme jen človíčkové a občas děláme chyby. Každý z nás má někdy špatnou náladu, která se může odrazit na komunikací s další osobou. Kdo z nás nezažil okamžik, kdy byl přesvědčen o své pravdě? Pokaždé, kdy jsem se dostala do tohodle rozporu, jsem si nakonec uvědomila, že RT jsou právě jen lidé, co mohou občas chybovat. Někdo je lepší, někdo je horší, jeden od druhého se může učit. Nejsou to roboti, mnohdy jednají v takovém zájmu, kterým se jim pro kvalitu hry a nás hráčů jeví jako nejlepší. Co ovšem je dobré pro jednoho, nemusí se líbit druhému. Tak to na světě jednoduše chodí, aneb není člověk ten, jež zalíbit by se mohl všem. RT jsou lidé, co obětují svůj volný čas, aby hru, ve které my se později bavíme, vyvýjeli a zlepšovali. Čas, který by jistě mohli využít i smyslupněji, tímto způsoobem věnují nám hráčům. Mnohdy to funguje však tak, že nám podají prst a my bychom po nich chtěli rovnou celou ruku. Přiznejme si to, že byť se někteří pro nás snaží dělat maximum, nám to stále nestačí, chceme po nich víc a vždycky najdeme něco s čím budeme nespokojeni. Z toho plyne třeba zdání, že ve hře není co dělat. Za sebe můžu říct, že hra je v současné chvíli na takové úrovni, že jsem schopná zabavit se i sama, po čas který studenti tráví na hradě.
(pravdou je, že jsem někdy dosti líná, ale to už je můj problém) Nic však nemůže být hned.
Pro ty, kteří hru hrají dlouhodobě a mají pocit, že hra není co bývala, bych ráda připomněla, že to je přirozený koloběh věcí, které podstupují nějaký vývoj. My také nežijeme v pravěku a doba neni taková jako bývala dřív. Měníme se, vyvíjíme se a stárneme. Pak vzpomínáme na dobu, kdy jsem žili jinak a říkáme si: "Jo to tenkrát byly časy" Věci a lidé se prostě mění a lidstvo se s tím učí žít. Jedná se o přirozený cyklus vývoje lidské podstaty. To máte jako ve vztahu nebo v manželství. Na začátku jste okouzleni a vše vám připadá krásné a dokonalé. Po delší době si zvykáte a začínáte si uvědomovat, že věci vidíte jinak. Začínají se ukazovat chyby, poznáváte skutečné nedostatky toho druhého, ve vztahu se tvoří trhlinky, s nimiž jste nuceni se buď smířit, nebo se pokoušíte najít společnou cestu a řeč. Už nezažíváte jen to krásné. Nastanou problémy a do cesty se staví překážky, které jste nuceni řešit. Je třeba si některé věci vysvětlit, přizpůsobit se popřípadě nastavíte nějaká společná pravidla. Pokud tohle nepřekonáte v nejhorším případě vztah opustíte. Pokud prostě chceme dosáhnout dlouhodobějších cílů, je třeba vytrvat a slevit ze svých nároků a dělat kompromisy. Život je o ústupcích a kompromisech. I hra je o ústupcích a kompromisech. Snažit se ovšem musí obě strany. Nikdo nemůže mít všechno a za věci, na kterých nám záleží se musí bojovat. Nic nám nespadne do klína nic neděláním.
A pokud má někdo pocit, že je na něm pácháno bezpráví? Braňte se! Ale jednejte přímo. Tím, že věc zabalíte do všeobecného balíčku domněnek a hádanek ji nezpravíte. Napráskejte toho, kdo Vás zlobí! Pokud máte pádné argumenty, věřím, že je tu dost lidí, kteří Vás vyslyší. A nebo se nad věcí, která Vás konkrétně trápí zamyslete a znovu ji přehodnoťte. Třeba se Vám bude jevit jinak, než na začátku. A možná úplně nejlepším řešením by bylo, vyříkat si to konkrétně s tou osobou co Vám dělá na ŽvB "peklo".... Končím, napsala jsem víc něž jsem chtěla a jdu spát Dobrou noc