Autor Téma: Soutěžní rok 1997  (Přečteno 10520 krát)

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Soutěžní rok 1997
« kdy: Leden 25, 2015, 09:06:18 odpoledne »
Jak již bylo řečeno, na plese, letos se bude konat soutěžní rok. Připravili sme pro vás soutěže po celý školní rok. Za každou dostanete body a pak je proměníte za ceny. Soutěže budou jak pro jednotlivce, tak některé vybrané pro celé týmy.

A jako první úkol tu máme něco pro ty, které baví psaní:
Napište krátkou povídku, nebo básničku. Představivosti se meze nekladou, jedinou podmínkou je, že se tam musí objevit postava ďábla, nebo čerta. Své výtvory posílejte sem na forum do středy 28.1.. Zde také proběhne veřejné hlasování o vítězovi této první soutěže.
« Poslední změna: Leden 25, 2015, 09:40:15 odpoledne od Bc. Vodacek je osel »
luf

Offline Septimus Heathrow

  • Příspěvků: 23
  • Draco dormiens nunquam titillandus
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #1 kdy: Leden 26, 2015, 01:45:47 odpoledne »
Tak se zapojím asi jako první básničkou, sice nevím, jestli se to má psát sem, ale jedno :D
Tak začnem, bude se menovat...
 

  Anděl temnoty,
andělem temnoty, tím já jsem,
přátelství nesnesu, jsem jen snem.

Anděl zla,
jeho černá křídla, co z temnoty vzlétla,
světlo jej přivítalo, a on shořel

Anděl temnoty,
smrt ze světla,
toto je svět,
co poznala duše má.

Já anděl smrti, přivedu vás tam,
kde Nicota pohřbí, váš nudný smích.
Nic mě nezastaví,
jo to jsem já,
temnota jen políbila křídla má.

Anděl temnoty či anděl zla,
Koho z nich si vybereš?
Tvá volba bude nekonečná.

Anděl Temnoty, nebo Anděl Světla,
Kdo to je?  Či Oba jsou ti stejní?
Anděl světla, to jsi ty,
ale já spíše smrtí jsem,

Smrt bude vaším přítelem.
Světlo zas zničí vás,
jakou stranu si vybereš?
Zemřeš tak jako tak.

Žít bude jen ten pravý,
ten, co si vybral obě strany.
Já to nejsem, já jsem zlý..
jsem totiž jen duše, co nezná nic.

Anděl temnoty,
anděl se zbraní,
Anděl ze světla,
anděl noci.

Já jsem ten, kdo to vše začal,
já jsem anděl, který nemá osud.
Jsem nikdo, kdo nemá nic,
nejsem někdo, jako vy.

Ďábel, co vládne nicotě,
bůh co ovládá světlo.
Já sloužím oběma z nich,
Jsem totiž andělem smrti.

Duše, andělé
či
světlo a tma?
Nic..
nic neexistuje,
vše je jen temnota.

Offline Vin Claire

  • Dospělák
  • Příspěvků: 146
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #2 kdy: Leden 26, 2015, 02:35:41 odpoledne »
Hele Sepe, tys nečetl ten první příspěvek co? Bylo napsané "Krátkou"
No, tak se přidám když už můj brášin :D Tak já ho doženu určitě :D

Devil change his clothes,
now he is watching like angel.
The Devil is enticing the human souls for the money,
but he is having his souls when they write the agreement paper.

Devil is dying only, when he hasn't all souls,
so he must do it for now.
Angel is dying, instead him.
Angel will never live,
so there is only the once page,
where the Demon life.

The God or The Satan?
I don´t know, so you must tell it for me.
The Angel is death,
so i must life without the faith.
or I have to believe in the demons, so i must be crazy,
but i am not, i am only the death angel.

I must go now,
i donť have the time,
i am Dying forever,
you never hear me again.

Offline Adam Barr

  • Dospělák
  • Příspěvků: 169
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #3 kdy: Leden 26, 2015, 02:52:39 odpoledne »
Dabel

Dabel se sedmami v ocich volajic,aby zhresil.
Já andel,ktery brecí prejíc si, aby dábel nebyl.
Drzíc ho krecovite svymi kridly naríkám a jecím.Prosím at to zkoncí a on je zase necím.

Offline Susan Amstrong

  • Příspěvků: 23
  • Live the life have imagined
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #4 kdy: Leden 26, 2015, 04:34:36 odpoledne »
Tak já taky přidám svou povídku :P

„Ahoj, já jsem Melissa, je mi 13 let, chodím do školy čar a kouzel v Bradavicích a byla jsem zařazena do Havraspáru“.
Na Předvečer všech svatých se Melissa každoročně moc těšila. Zbožňovala tu strašidelnou atmosféru, odporně vypadající zákusky a překrásnou výzdobu. To ráno byla celá nesvá, přehrabovala se ve svém kufru a hledala ten nejvhodnější kostým, kterým by prváky pořádně vyděsila. Nakonec si přes sebe hodila kápi s kapucí a na záda si připevnila křídla. Působila opravdu děsivým dojmem a hned po snídani se vydala na obchůzku hradu, ale jediné co viděla, byly vyděšené prvačky bez kostýmu nebo naopak starší holky s ještě strašidelnějšími kostýmy, než měla ona sama. Unaveně se vlekla chodbou a najednou kde se vzal, tu se vzal, stojí před ní čert. Melissu to nějak nepřekvapilo, spousta studentů pobíhalo dnes po hradě v kostýmu ďábla. Tenhle se ale choval obzvlášť podivně. Nejdřív si Melissu prohlížel a pak po ní plivnul. Melissa se vyděsila a chtěla utéct, ale nedostala šanci. Místnost zahalila oblaka hustého dýmu. Bylo ticho. To už se sem hnal profesor Brumbál, kterému se zdálo, že je něco v nepořádku v doprovodu profesorského sboru. Melissa se mezitím v pekle vyhřívala u kotle a hrála Mariáš s vrchním čertem jinak zvaným Luciferem. Pak šla spát a když se to další ráno probudila ve svém pokoji ani ji to nijak nepřekvapilo, na kouzla byla přece zvyklá. Byl to vlastně její nejzábavnější Předvečer všech svatých v Bradavicích.
*

Lissa Green

  • Host
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #5 kdy: Leden 27, 2015, 11:08:26 dopoledne »
Ďábel

On vždy hodný kluk chtěl být,  no nevedlo se mu moc,
nikdy ve svém životě nežádal o pomoc.

Spousty hříchů dopustil se, nikde nechtěli ho mít,
přemýšlel každičký den, kam by jenom mohl jít.

On najednou usmyslel si že všeho zlého bude pán,
byl do toho tak zažraný a začal spřádat mocný plán.

Našel místo v podzemí,  kde království postavil sám,
temnota, oheň a žár! Tak povstaňte jsem váš nový král!

A tak začali roky temna a zlo šířilo se dál,
A ten mocný ďábel si s hříšníky hrál stále dál.

Teď už všichni věří v něj a mají velký strach,
vždyť ten náš pan ďábel,  vždyť ten je přece vrah.!
« Poslední změna: Leden 27, 2015, 11:11:00 dopoledne od Lissa Green »

Offline James Greywater

  • Mrzimor
  • Příspěvků: 68
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #6 kdy: Leden 27, 2015, 02:49:18 odpoledne »
Čau děcka
(su z Brna, takže pro info, děcka je typické slovo pro kamarády),

tak tady Vám píšu mou básničku o čertovi, snad se Vám bude líbit a snad se u ní, když ne zasmějete tak aspoň usmějete.



Čert,  vdova a buchty

Starej čert ve zbořeným mlejně byl,
a  s mlýnským kolem netočil.

Široko daleko to mlejn byl jedinej,
a čert v něm bydlel plesnivej.

Obilí dozrálo na podzim zas,
a ve mlejně žil ten ďas.

Mouka už v okolí docházela všem,
a lidi nevěděli jak zatočit s tím zlem.

Rozhodla se vdova Perchta,
že sama vypraví se na čerta.

Ale co s ním, jak na něj?
Jak zbavit se jej?

Co umím já, v čem jsem dobrá?
Buchty píct v tom jsem dobrá.

A tak buchty napekla
a do mlejna utekla.

Čert na ni hned vybafl
a buchty jí hned zblafl.

Mňam ty jsou dobrý, já chci ještě.
To tak, až uschnou příští deště.

Nemám mouku v tom je potíž,
ty tu v mlejně jen tak strašíš.

Oprav kolo, semel mouku.
A já upeču ti buchty, brouku.

Čert statný byl, že se jí i zalíbil,
jen kdyby bez rohů  a ocasu byl.

Čert mlejn spravil a mouku umlel,
hladem že i málem omdlel.

Perchta buchty upekla
a s láskou je čertovi donesla.

Čert je sněd a šel si zdřímnout,
a nestačil si ještě ani říhnout,
Když najednou ocas v ohni měl,
a už nespal hned zas bděl.

Perta, kdydž mu buchty donesla,
merčila vhodnou chvíli a ocas mu usekla.

Čert se sebou tak mlátil,
že i rohy přitom někde ztratil.

Čert se zlobil, nadával a hrozil že jí bude bít.
No teď už si mužskej jak má být.

Teď už ti budu buchty péct vždy když budeš chtít,
když necháš mě tu s tebou ve mlejně pracovat a s tebou žít.

Nakonec tam oba žili spolu,
a buchty už jedli jen u jednoho stolu.
« Poslední změna: Leden 27, 2015, 09:14:04 odpoledne od James Courtman »

Offline Carl Dawson

  • Dospělák
  • Příspěvků: 111
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #7 kdy: Leden 27, 2015, 05:32:06 odpoledne »
Tak a já se hlásím do soutěže také s mojí povídkou/příběhem.   :) Je to velmi smutný příběh, ale dejme tomu, že má dobrý konec. Podmínku, že se tam musí objevit třeba ďábel jsem také splnil. Příběh má sice 3 strany formátu A4, ale kratší to nešlo. Myslím, že se ale bude líbit.  ;) Jen se omlouvám, že mi tam občas přeskočil odstavec, pak to nedává takový smysl, jak by mělo.


   Říká se, že duši zemřelého ze záhrobí dokáže vrátit zpět do světa živých vrána. Avšak jen v tom případě, že duše patřila člověku, který zemřel za události, která nedovoluje jeho duši v poklidu opustit náš svět. To by však mohl být jiný příběh… Ten můj je jiný. Řekněme, že vrátit duši zpět může sám Ďábel!

   Jmenuji se Leonard. Narodil jsem se ve velmi temném městě. Mé rodné město bylo až nezvykle temné, stále tu pršelo, byl tu chlad, který se zarýval až do morku kostí. Temné však bylo vinou lidí, kteří sem zanesli zlo, jenž ulpívá v jejich černých srdcích.
Někdo se narodí do dobrého místa a společnosti a pak se od toho může odvíjet i jeho život, ale mě bylo souzeno si vše vybojovat, abych pak vše zase ztratil…
   Otce a matku jsem v životě nepoznal. Sice se mě ujali nějací lidé, ale jako malý jsem i tak nakonec skončil na ulici jako sirotek.
Měl jsem dvě možnosti. Přidat se k místním zvířatům, které se nazývali lidmi nebo se snažit žít dobře a něčeho dosáhnout. Zvolil jsem si dobro, které určilo můj další osud.
   Také jsem na tomto místě pochopil, že nesmím mít s nikým slitování, protože ho nikdo nebude mít se mnou.

   Většinu času jsem trávil v temných ulicích města zahalené do husté mlhy, kterou neprořízl ani svit pouličních lamp. Kvůli mým opačným, i když dobrým názorům jsem byl v této místní komunitě lidí nesnášen, a tak jsem se nevyhnul ani občasným potyčkám. Díky nim jsem se, ale naučil dobře bojovat a úspěšně se ubránit.

   Jednoho večera při úplňku jsem nalezl v jedné ulici ležet obyčejnou kytaru. Měl jsem spoustu času a tak jsem se na ní naučil hrát. Miloval jsem sice Rock, ale s obyčejnou kytarou jsem toho bohužel moc nesvedl.
   Uběhlo několik let a vyrostl ze mě mladý muž. Občas jsem dokonce hrával v barech, abych si přivydělal. Nočním návštěvníkům barů se líbil můj styl hraní na kytaru…
   Časem jsem si vydělal i peníze na elektrickou kytaru. S ní jsem konečně mohl naplno projevit své kvality. Začal jsem si psát své vlastní skladby, které jsem dokázal zahrát velmi tvrdě. Ta melodie a zvuk mé kytary se dokázal do kůží lidí zarýt na dlouhou dobu. Obyvatelé města stejně jako já, zbožňovali zvuk mé kytary. Hrál jsem na samouka dobře, vnímal jsem každou její strunu, zvuk a melodii.

   Jednoho dne po vystoupení za mnou přišla do zákulisí jakási mladá slečna pro můj podpis. Byla vyšší postavy, štíhlá a okouzlivě pěkná. Měla uhlově černé, dlouhé a rovné vlasy, jasně zelené oči, světlejší pleť a rudé rty. Její hlas zněl kouzelně a podmanivě (Já se vám ale popisovat nebudu, představte si mě sami, jak uznáte za vhodné).
   Zjistil jsem mimochodem, že umí skvěle zpívat a od té doby vystupovala se mnou. Za každé vystoupení jsme sklidili velkou ovaci. Uměla skvěle zazpívat jakoukoliv rockovou skladbu. Zpívala tak dobře jako nikdo jiný. Uměla zpěv dokonale procítit a vložit do něj kus sebe.

   Náš úspěch nezůstal nepovšimnut. Lidé, kteří mě nenáviděli, ke mě nyní cítili ještě větší nenávist a zlobu. Nedokázali přenést přes svá závistivá a zlá srdce, že jsem lepší než oni.
   Mladá slečna, která se mnou vystupovala, se jmenovala Carmen. Jak už to tak bývá, náš přátelský vztah časem přerostl ve velkou a silnou lásku…
   Později jsme si koupili za ušetřené peníze byt a naplánovali svatbu. Hned po svatbě jsme měli odjet z tohoto místa pryč do světa za štěstím. Tři dny před svatbou se však stalo to, co přerušilo náš idylický život a zničilo vše, co jsme stihli vybudovat. V hluboké temno-černé noci nás přepadla skupinka lidí v černém s úmyslem nás chladnokrevně zavraždit.

   Úplné ticho přerušované kapkami deště, které bubnovaly do střechy, utnulo vyražení dveří. Útočníci hned poté vtrhli dovnitř našeho bytu. Zastihli nás sice nepřipravené, ale ubránil jsem nás za cenu velkých zranění. Jeden z útočníků vytáhl revolver a vystřelil. Ozvala se rána, která přehlušila vše okolo. Střela zasáhla Carmen do hrudi. Z rány se okamžitě začala valit horká krev. Útočníci se toho v ten okamžik zalekli a utekli pryč…

   Bylo po všem, zůstali jsme sami v našem bytě těžce zranění. Ticho přerušovaly jen občasné těžké nádechy Carmen. Ležela bezmocně na zemi. Popošel jsem k ní a klekl si vedle. Mimo průstřel byla po celém těle pobodaná a s každou chvílí ztratila velice hodně krve. Oba jsme v ten moment věděli, že se nedá nic dělat!
   Sedl jsem si na zem a vzal ležící Carmen do náruče. Stékaly jí po tváři slzy. Upřeně se na mě mlčky dívala. Věděl jsem, že zbývalo příliš málo času na to, abychom si stihli vše povědět. Chtěli jsme spolu prožít celý život a nyní nám zbývaly poslední minuty života.
   Bolelo mě se na ni takhle dívat, ale chytl jsem jí dlaň a políbil jí. Poté jsem se nahnul k ní, odhrnul jí její dlouhé černé vlasy z ucha a zašeptal jí, ať se nebojí. Na to jsem jí políbil na spánek a přitiskl si ji pevně k hrudi. Cítil jsem jak je každý její nádech těžší.
   Carmen plakala a v mém nitru se mísil vztek a nenávist se smutkem. Carmen zemřela v bolestech jako první. Naposledy mě pohladila po tváři rukou od slz, které jí stékaly po tvářích. Nechtěla mě opustit, ale za nedlouho v mé náruči vydechla naposledy. Zemřela na vykrvácení. Přestala dýchat a její dlaň se volně snesla vedle jejího těla…
   Já jsem na tom nebyl však o nic lépe a zemřel jsem asi čtvrthodinu po ní. Předtím jsem uzavřel se samotným Ďáblem dohodu, že mu zajistím duše všech viníků a tolik prolité krve kolik jen bude chtít za oddálení našeho posledního soudu. Prosil jsem ho úpěnlivě za tuto možnost do mé poslední vteřiny.

   Policie později našla naše zavražděná těla ležet vedle sebe v obývacím pokoji našeho bytu. Případ byl prý uzavřen jako nevyřešený, protože nebylo žádných svědků ani stop. Nikdo by se o to stejně ani nezajímal… Ďábel mé prosby před smrtí vyslyšel a vyzvedl osobně přesně na Halloween mé tělo a oživil ho, vrátil mu tedy mou duši.
  Od té chvíle stále chodil neviditelný vedle mě, aby viděl, jak vykonávám, to co jsem slíbil. Byl velmi podlý a užíval si, jak se stále trápím.

   Nejprve jsem došel za temné noci ke mně domů, na místo činu. Dveře byly zalepené policejní páskou. Vykopl jsem je a vešel dovnitř. Na zemi v chodbě byla ještě naše zaschlá krev… Vše tam leželo a vypadalo tak, jak kdyby byl náš byt opuštěn před týdnem. Vhánělo mi to všechno slzy do očí. Radši jsem je zavřel a snažil se zahnat staré vzpomínky. Stále se ve mně mísil se ve mně vztek a strašná nenávist. Cítil jsem strašnou nespravedlnost, nikdo si to nedokáže představit. Věděl jsem, že Ďábel se tím bavil, ale nic neříkal.
   Popošel jsem do obývacího pokoje a oblékl jsem se spěšně do černého koženého oblečení. Poté jsem se podíval na sebe s odporem od zrcadla. Se zlostí jsem zaťal pěst a praštil jsem do něho, až se roztříštilo na kusy. Sebral jsem jeden střep ze země a sevřel ho pěvně v dlani, střepina mi pronikla kůží do masa, ale nebolelo mě to. Na zem mi mezitím kapala má krev a já přísahal na to, že se pomstím a vrátím vše, jak to bylo.
   Oblékl jsem si černou kápi a namaskoval se černou barvou, aby mě nebylo poznat a vidět mi do obličeje. Vzal jsem si zásobu nožů, které jsem si zasunul za opasek.
   Ďábel mi pověděl, kde se nachází lidé, kteří zničili můj šťastný život. Vzchopil jsem se, i když mi to rvalo srdce a vyrazil jsem temným městem k prvnímu cíli.

   Budil jsem okolo sebe respekt. Všichni na ulici mi uhýbali z cesty a nikdo mě naštěstí nepoznal. Ani by neměli šanci díky mému maskování. Došel jsem k domu prvního člověka, který byl zodpovědný za naší smrt. Jednalo se o nějakého dealera drog. Vykopl jsem dveře, doběhl jsem do pokoje, kde jsem plánoval ukončit jeho ubohý život. Neměl šanci se bránit a před smrtí jsem mu pověděl, kdo si pro něj přišel. V jeho očích se objevil strach.
   Sice se rozhodl utéct, ale chytil jsem ho a vrazil mu nůž hluboko do krku. Odcházel jsem a naposledy se na něj bez sebemenší lítosti podíval, jak se válí v tratolišti krve.
   Ďábel byl velmi spokojený, ale je proradný a tak mi nakázal zabít zbylé vrahy ještě onu halloweenskou noc. Za chvíli jsem měl na „rukou“ víc krve, než řezník.
   Všechny naše vrahy jsem potrestal včas a řídil jsem se přitom pokyny Ďábla, který mě dirigoval, s jak velkou ohavností mám vraždy provést. Stále jsem nepřestal doufat, že ukojím jeho touhu po krvi a dosáhnu toho, co mi slíbit. Ale jde vůbec věřit samotnému Ďáblu?
Po každém zabití jsem mohl spatřit, jak si hříšnou duši těch, kteří mi zkazili život, odnáší skupina stínů do pekla.

   Po zabití posledního člověka se Ďábel vytratil, zmizel. Volal jsem ho, ale nic se nedělo. Proklínal jsem ho, stále se nic nedělo. Ptáte se, proč jsem vlastně uzavřel samotného Ďábla? V tomto temném město slovo Bůh neexistuje.Rázem přestalo pršet a na zemi se objevil napsaný ohnivým písmem velký nápis: „Běž tam, kde jsi začal svou pomstu!“ Bylo mi jasné, že tím myslí hřbitov. Doběhl jsem na okraj města na hřbitov. Všude se tyčili náhrobky porostlé mechem, lišejníky a stály tu vysoké, větrem odrané sosny. Bylo tu pusto a foukal slabě ledový vítr.
   Popošel jsem plný stesku a lítosti, až k náhrobku Carmen. Plakal jsem a slzy mi stékaly po tvářích na zem a vsákaly se do půdy. Podlomila se mi kolena a tak jsem zůstal klečet na zemi a dlaněmi jsem se přitom dotýkal vlhké mechovité půdy. Bylo mi strašně úzko a myslel jsem stále na mou Carmen, kterou jsem nikdy nepustil ze svého srdce. Už jsem nevěřil, že by se mohlo něco stát. Asi za hodinu se Ďábel objevil přímo přede mnou. Pověděl mi, že dodrží své slovo, i když to původně nechtěl udělat. Pověděl mi ale, že stále musím přijít na to, čím mám přemoci smrt nás obou. Má duše byla přece jenom stále někde mezi životem a smrtí… Poté se hlasitě zasmál a odešel, nakonec se pomalu rozplynul v mlze dál ode mě.
   Rozhlížel jsem se zoufale kolem sebe. Tep se mi zrychloval, i když jsem pociťoval někde uvnitř sebe, že ve skutečnosti nežiji. Seděl jsem opřen o náhrobek a čekal.Náhle a bez varování se kousek ode mě se objevila postava v bílém. Pohlédl jsem jí do obličeje, ale nezmohl jsem se ani na slovo. Byla to Carmen!
   Usmála se na mě, ale nic neříkala. Přišla pomalu mlčky ke mně, klekla si a znovu se na mě usmála. Zvedla pomalu svou ruku a pohladila mě po vlasech a objala mě. Pocítil jsem nádherný pocit někde v mém srdci, které už nebylo najednou tak „těžké“.
   Trochu jsem se od ní odtáhl a podíval se jí zblízka do obličeje. Zvedla pomalu ruku a jemně mě chytla za rameno. Políbila mě svými rudými rty a po celém těle se mi rozlilo teplo. V tu chvíli jsem ucítil, jak jejím tělem projelo teplo, tedy život stejně jako jsem ho pocítil i já v mém nitru…

„Pokud je láska mezi dvěma lidmi silná, pravá a skutečná, dokáže přemoci vše.“
« Poslední změna: Leden 28, 2015, 09:03:48 odpoledne od Carl Dawson »

Offline Katie Sons

  • Dospělák
  • Příspěvků: 13
  • Why so serious?
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #8 kdy: Leden 27, 2015, 11:46:51 odpoledne »
Tak já se taky hlásím :D Psala jsem to na hodině mytologie, takže je to na tom asi poznat :D

Níže než je tvrdá zem,
spočívá den za dnem.
Ve svém trůnu z morků a kostí,
Hádés, jenž mrtvé smrti klidně zprostí.

Kouká na muže, jenž do kápě je zahalený,
žluté oči na něj upínající.
Tam na lavici sedí, na soud čekající,
zda jej ven propustí Hádovi služebníci.

Dopustil se hříchů proti přírodě,
smích na hřích proměnit dokáže.
Všichni jej známe ze snů tajemných,
které ti udělají z přátel pár známých.

Ďábel, jenž na lavici sedí.
Radost nikdy nepozná.

Jenže Ďábla zastavit nelze,
vždy bude ve snech, v představách,
všichni jej uvidí ve svých nočních můrách.

Proto nikdo neřeší,
Zda na lavici sedí.
Klidně ať si po světě pobíhá,
Smutku stejně přibývá.

Offline Shyam Staar

  • Dospělák
  • Příspěvků: 174
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #9 kdy: Leden 28, 2015, 06:58:27 odpoledne »
"Bol Halloween. A viete aký je u nás Halloween? Stále to isté - celý deň poriadne nič a večer slávnostná hostina vo Veľkej sieni. Neviem či to všetci študenti v Bradavicích vnímajú rovnako ako ja, ale podľa mňa, Halloween je strašná nuda. Až na tohtoročný. Udialo sa niečo, na čo snáď nezabudnem." dopísal za posledným slovom bodku, konček pera si vložil medzi pery a zľahka ho obžúval, pozerajúc sa na denník pred sebou. Tvárou mu prebehol úškrn, opäť sa sklonil nad denník na stolíku vo svojej izbe, kde jediným zdrojom svetla bolo svetlo zo sviečky a vrátil sa k písaniu.

"Ako každý rok na Halloweena, aj teraz som šiel na raňajky s ostatnými spolužiakmi a premýšľal o tom, čo budem tento deň robiť. Doma sa Halloween oslavuje. Tu sa poriadne nič nedeje. Vedel som si predstaviť, ako nám všetci naváľajú domáce úlohy, aby sme sa nemohli nudiť. Na moje prekvapenie však tento rok bolo čosi iné. Už keď som vyšiel z klubovne, vedel som, že niečo nie je v poriadku. Chodby a miestnosti po celom hrade boli vyzdobené. Všade samé tekvice, netopiere a tak. Dokonca rytierske brnenia mali na sebe kostýmy! Niektorí z nich boli čerti, iní zas bosorkami s takou tou veľkou bradavicou na nose a špicatým klobúkom. Jednoducho kopec masiek, visiacich blbostičiek zo stien. Kde-tu na vás z rohu niečo vyskočilo, snažiac sa vyľakať vás. Zo začiatku, priznám sa, sa im to aj darilo. Lenže potom si už človek na to zvykol a bol až prekvapený, keď za ďalším rohom niečo naňho nevyskočilo. Jednoducho paráda. Takto sa mi to páčilo. Vo vzduchu bolo vidieť a cítiť, že je Halloween. Na raňajkách sme sa dozvedeli, že v rámci osláv sviatku vše svätých a Halloweenu sa máme poprezliekať do masiek a po celom hrade sa budú konať nejaké akcie. V sklepení sa varili zábavné elixíry, po ktorých vám z tela vyrastali rôzne výrastky. Jednému spolužiakovi narástol chobot! Inde sme zas pomocou čarov mali riešiť rôzne úlohy, aby sme mohli dostať sladkú odmenu. Za celý deň som nazbieral asi 13 kartičiek čokoládových žabiek, tak som si mohol doplniť album. Všade sa proste niečo dialo, ľudia sa smiali, zabávali, robili si fóry a žarty z druhých ľudí a vymýšľali spôsoby, ako jeden druhého čo najlepšie vystrašiť." zahľadel sa na denník a prečítal posledný riadok. Po chvíli sa načiahol za šálkou čaju, odpil si a vrátil sa k písaniu.

"No a to sa dostávam k tomu podstatnému. Ja, prezlečený za ducha kráľa si vykračujem veselo po chodbe na druhom poschodí, smerujúc ku schodisku, keď tu zrazu na mňa niekto vyskočí, akurát keď vychádzam ku schodom. Tak hrozne som sa zľakol, až som uskočil dozadu a strepal sa na schodoch. Pár som ich aj prešiel, až som nakoniec v kotúli pristál tvárou v schodoch. A keď som zdvihol hlavu, ani sa nečudujem, prečo som sa tak zľakol. Bolo to dievča, ktoré sa mi páči, Samantha, no prezlečená za smrtku. To je ale irónia, čo? Po krátkom rozhovore, či som v poriadku ma prehovorila, že ma odvedie na ošetrovňu, nech si je istá, že mi nič nie je a povedala, že potom môžeme ísť na horúcu čokoládu. Čo myslíte, ako to dopadlo?" pri poslednej vete sa uškrnul. Chvíľu si potom ešte niečo čarbal, alebo kreslil do denníku, nejaký obrázok, potom sa však zdvihol, dopil zvyšok už ajtak studeného čaju, sfúkol sviečku a ľahol do postele.

"Halloween, na ktorý asi nezabudnem," povedal s úsmevom na perách, zatárajúc oči ...

Offline Jenifer Dula

  • Dospělák
  • Příspěvků: 36
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #10 kdy: Leden 28, 2015, 08:34:58 odpoledne »
Tam kde se kopce vyvyšují
Sedi ďábel s kačerem
Nad sebe se povyšuji
Kdo dal hodí kamenem

A tak se přeli cely den.
Uzavřeli dohodu.
Kdo tu sazku prohraje
Bude běhat do schodu.

A tak se konal velký turnaj
Kacer i ďábel připraveni
že si trochu zaběhaj
Aby byli roztaženi

Oba zůstali na care stát
A zavazovali si boty
Když však osel křikl start
Roztrhly se ďáblovy kalhoty

A tak ďábel poníženy
Musel běhat do schodu
Cely den měl pokaženy
,,už nikdy žádnou dohodu! "


(  takový hodně dětinský, ale já asi lepší nevymyslim a chtěla sem to alespoň zkusit)

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #11 kdy: Únor 01, 2015, 09:28:09 odpoledne »
Všem děkujeme za vaše výtvory, zanedlouho nás čeká další soutěžní úkol, již dopředu vám prozradím, že se bude jednat o týmovou hru, proto si už nyní vytvořte týmy s maximálně pěti členy, o co se bude jednat prozradíme již brzy!
« Poslední změna: Únor 05, 2015, 08:41:23 odpoledne od Bc. Vodacek je osel »
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #12 kdy: Únor 05, 2015, 08:42:24 odpoledne »
Druhým soutěžním úkolem bude postavit libovolnou sněhovou stavbu na pozemcích školy. Pro tento úkol můžete vytvořit týmy po maximálně pěti členech. Vyhodnocení staveb proběhne během Silvestrovského večerního programu a do poroty zasedne profesorský sbor! Neničte stavby jiných jinak budete z této soutěže vyloučeni!
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #13 kdy: Únor 07, 2015, 08:43:25 odpoledne »
Dohromady se nám sešly celkem 4 týmy a zde je konečné pořadí:
1. místo -- hopsaliště
2. místo -- soví chrám
2. místo -- kostel a hřbitov
3. místo -- chobotnice

A máme tu také třetí soutěž, ta bude mít za cíl prozkoumat vaše umělecké vlohy. Namalujte, nakreslete a nebo slepte obrázek na téma: Bradavice o Silvestru. Na odevzdání máte čas do soboty 14.2. do 23:59. Ideální obrázek je ten, který namalujete na papír a pak jej naskenujete a nebo vyfotíte. Bereme také obrázky nakreslené na počítači, ale u těch si vždy ověříme jejich autorství. Kdo toto nebude respektovat, bude z této soutěže vyloučen a bude naopak bodově penalizován. Obrázky posílejte buď do tohoto tématu a nebo na email: vodacek@zvb.cz a já je zde vystavím. Hlasovat se bude opět stejně jako u první soutěže. Hodně štěstí!
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #14 kdy: Únor 07, 2015, 09:06:40 odpoledne »
luf

Offline Carl Dawson

  • Dospělák
  • Příspěvků: 111
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #15 kdy: Únor 08, 2015, 01:05:25 odpoledne »
Tak přidávám svůj obrázek, snad to sem dávám dobře. Nejsem sice žádný malíř, ale už jsem se soutěže zúčastnil, tak jsem něco namaloval do dalšího úkolu :) Sice tam nejsou namalované schody k jezeru, ale to nevadí...

« Poslední změna: Srpen 09, 2017, 08:27:15 odpoledne od Carl Dawson »

Offline Isabella Nayer

  • AzkaBan
  • Příspěvků: 207
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #16 kdy: Únor 08, 2015, 01:07:57 odpoledne »
Nádhera... :)
Ale určite si to robil ty? žiadny net, photoshop a ine programy? XD
N

Offline Carl Dawson

  • Dospělák
  • Příspěvků: 111
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #17 kdy: Únor 08, 2015, 01:09:34 odpoledne »
Proč bych to sem jinak dával, kdybych to neudělal já. Zkus si to najít na internetu a nenajdeš, ale myslím, že od toho tady jsou RT  ;) Jinak tady je místo pouze pro příspěvky do soutěže, tedy myslím.
« Poslední změna: Únor 08, 2015, 07:31:25 odpoledne od Carl Dawson »

Offline Gordon Alert

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 872
  • Omnia mea mecum porto.
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #18 kdy: Únor 08, 2015, 04:22:40 odpoledne »
Nesúťažne sa zapojím (ani sa to netýka témy, lebo by som ju nezvládol :D;D ;D a povzbudím tak tých, ktorí si (rovnako ako ja o sebe) myslia, že nevedia kresliť :D čmárajte ľudia, budú bodíky! Btw. winter scene, alias stavanie našich usilovných študentov zo snehu :D
Komu nejde zobraziť, tak: http://s11.postimg.org/cfsf1iohe/bradavice.jpg




« Poslední změna: Únor 08, 2015, 05:29:57 odpoledne od Gordon Alert »

Offline Susanne Hembrey

  • Dospělák
  • Příspěvků: 21
  • Bláznům patří svět!
    • C. a S. Hembrey
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #19 kdy: Únor 08, 2015, 07:20:00 odpoledne »
Tak jsem potvořila i já.. :)
(Kvalita fotky jako prase, já vím :D)


A kdyby to náhodou nebylo vidět: http://nd06.jxs.cz/995/946/21c32d4baa_100301401_o2.jpg
« Poslední změna: Únor 08, 2015, 07:26:21 odpoledne od Susanne Hembrey »

Offline Sally Spencer

  • Příspěvků: 26
  • "...a Muggle-born is as 'bad' as a Muggle.
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #20 kdy: Únor 11, 2015, 02:25:47 odpoledne »
Rozhodla jsem se, že se přidám také. :) Pohled na noční Bradavice předtím než se spustil ohňostroj či snad to bylo po něm? Těžko říci, jak to je. :D Doufám, že se to někomu bude líbit.

PS: V levém rohu dole je můj podpis  ;)



Offline Vin Claire

  • Dospělák
  • Příspěvků: 146
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #21 kdy: Únor 11, 2015, 02:57:58 odpoledne »
Někdo se hold nemůže rovnat s těma, kdo mají takové to výtvarné nadání..
*Vdažedně se dívá na Sally Spencer a na Carla Dawsona se Susan Hebrey*
, ale co se hold dá dělat. Tu vám dávám ten obrázek :D
A dosvědčení, že je to opravdu moje: Takovou patlaninu nikde nenajdete! :D

Offline Julie Fox

  • Dospělák
  • Příspěvků: 186
  • „Jak pusto. Jaká prázdnota... ... ve mně"
Otázka
« Odpověď #22 kdy: Únor 11, 2015, 04:37:51 odpoledne »
Chtěla jsem se zeptat jak mám vložit obrázek, nějak mi to nejde.
~

Offline Lari Rinne

  • Klub ŽvB
  • *
  • Příspěvků: 95
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #23 kdy: Únor 11, 2015, 05:05:50 odpoledne »
Nahraješ ho na nějakou stránku  (třeba blog, tinypic nebo nějakou jinou), popřípadě jde i poslat na fb někomu do zpráv a pak zobrazit, a odkaz hodíš sem. Když chceš, aby se ukazoval rovnou obrázek, klikneš při psaní zprávy na ikonu obrázku (druhý řádek první zleva) a odkaz dáš tam.

Offline Michael Wood

  • Dospělák
  • Příspěvků: 89
  • Welcome To The Jungle...
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #24 kdy: Únor 11, 2015, 05:29:11 odpoledne »
Nahraješ ho na nějakou stránku  (třeba blog, tinypic nebo nějakou jinou)

Jednodušší je to nahrát na photo hosting (třeba PhotoBucket).

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #25 kdy: Únor 11, 2015, 05:42:34 odpoledne »
A nebo to stačí poslat mě mailem a já to sem pak hromadně v neděli vystavím
luf

Offline Julie Fox

  • Dospělák
  • Příspěvků: 186
  • „Jak pusto. Jaká prázdnota... ... ve mně"
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #26 kdy: Únor 12, 2015, 09:26:26 dopoledne »
~

Offline Nataotin Arikara

  • Klub ŽvB
  • *
  • Příspěvků: 143
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #27 kdy: Únor 12, 2015, 07:43:29 odpoledne »
zatím chválím všechny soutěžící. Koukám, že tu máme vážně šikovné lidi :-) Nicméně Sally, před tebou vážně smekám. :-)

Offline Septimus Heathrow

  • Příspěvků: 23
  • Draco dormiens nunquam titillandus
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #28 kdy: Únor 13, 2015, 05:37:43 odpoledne »
Nevěděl jsem, jestli se může vytvářet i na počítači s pomocí internetu (př: stažžení loga bradavic) Když tak kdyby to nebylo povoleno, tak se omlouvám, a prosím ignorujte mě. Střejně sem to tu dám, at má každý šanci být lepší než já, že takovou blbost fakt nemůžete nikdo vytvořit, navíc to je jen logo a nějaké barvičky za tím (Barvičky maj být ohnostroje :D)

kdyby to nešlo
http://img.janforman.com/nejhorsiobrazekksilvestrubezsilvestruc6ul.png

Offline Shyam Staar

  • Dospělák
  • Příspěvků: 174
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #29 kdy: Únor 13, 2015, 09:41:16 odpoledne »
Pridávam aj ja svoju amatérsku kresbu :D
Ide o Klubovňu (Kolejní místnost) Nebelvíru počas tohtoročných sviatkov :)



link: http://oi60.tinypic.com/s2wljk.jpg

Offline Fiona Azzuro

  • Dospělák
  • Příspěvků: 69
  • Liga pro ochranu sov
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #30 kdy: Únor 14, 2015, 11:20:02 dopoledne »
Tak jsem se rozhodla, že taky něco nakreslim i když takovej talent jako někteří fakt nemám  :D

Odkaz http://2.bp.blogspot.com/-09MviKYH6sI/VN8elR50rOI/AAAAAAAAAAo/APUl4GJJTP0/s1600/DSCN1904.JPG

Offline Leia Sabrina Petersonová

  • Dospělák
  • Příspěvků: 11
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #31 kdy: Únor 15, 2015, 12:40:41 dopoledne »
Žiju! Ále nesoutěžíím

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #32 kdy: Únor 19, 2015, 09:20:49 odpoledne »
Jako čtvrtý soutěžní úkol bude hra dáma. Sestavte si proto týmy po maximálně pěti členech. Jeden bude vodit figurky a ostatní budou figurky hrát. Způsob vedení turnaje bude sestaven podle počtu týmů. Sestavené týmy prosím vhazujte do truhličky u kabinetu Nomose Aquarina v 6. patře. Na závěr si každý tým zahraje partii proti profesorům za které dostane každý člen týmu přímo body do soutěže!

Kdy: sobota a neděle
Kde: pozemky školy
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #33 kdy: Únor 20, 2015, 09:00:59 odpoledne »
Sejdeme se zítra ve 20:00 na venkovním nádvoří
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #34 kdy: Únor 21, 2015, 09:06:17 odpoledne »
Děkuji všem co přišli, byla to velmi pěkná hra! Zítra v 18:30 si zahrajeme slíbenou partii proti profesorům. A jak jsem slíbil, tak za účast dostanou všechny figurky studentů 1 bod. Za výhru pak body 2. A to rovnou do celkového bodování!

Zítra ráno také končí hlasování o nejlepším obrázku, kdo ještě nehlasoval, má poslední šanci!
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #35 kdy: Únor 22, 2015, 07:58:30 odpoledne »
Čtvrtý úkol skončil, děkuji všem co přišli a zúčastnili se. Odměnové body jim byly připsány.

Pátý úkol bude oznámen velmi brzy a jediná nápověda k němu je: vařečka.
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #36 kdy: Březen 03, 2015, 09:17:55 odpoledne »
V pátém úkolu soutěžního roku budeme vařit lektvary. Vyberte si jeden z nabízených lektvarů pro svůj ročník a uvařte jej. Na uvaření máte dva pokusy. S sebou si vemte pouze potřeby na vaření a knihu s recepty. Termíny pro vaření budou vždy zveřejněny na tabuli ve vstupní síni. Poslední termín je ale v tuto neděli.

1. Bolesal, Lehosil
2. Aztéc, Fučnausea
3. Kostirostík, Ohnivan
4. Antibol, Hadí spása
5. Zahřívač, Chladivý vánek
6. Preserig, Soplofuč
7. Nosbladík, Energiol

bodování:
V - 5 bodů
N - 4 body
P - 3 body
M - 2 body
H - za účast 1 bod
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #37 kdy: Březen 08, 2015, 09:09:00 odpoledne »
Body jako vždy naleznete v tabulce: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1hIWZXUR0L3us5m4xh1g2c4ZLvWEuPc0Y5iXX4OMaurs/edit?usp=sharing

Šestý úkol:
Šestý úkol bude kouzelnický duel. Odehrávat se bude v sobotu a případně i v neděli v místnosti soubojového klubu. Souboje budou probíhat podle běžných pravidel. Bude zaručeno, že spolu budou spoupeřit studenti pouze blízkých ročníků. Bodování této soutěže je stejné jako všech předešlých.

Sedmý úkol:
Se bude odehrávat pátek před odjezdem a po jeho skončení budou rozdány ceny metodou samoobsluha. Více se dozvíte po skončení šestého úkolu.
luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #38 kdy: Březen 14, 2015, 09:56:56 dopoledne »
Dnes v 19:00 se sejdeme v místnosti soubojového klubu. Zváni jsou všichni zájemci a také případní diváci. Budeme soutěžit v kategoriích:
1. - 2. ročník
3. - 4. ročník
5. - 7. ročník

luf

Offline Bc. Vodacek je osel

  • RT ŽvB
  • *****
  • Příspěvků: 7994
  • Na prstech obou rukou lze napočítat až do 1024!
Re:Soutěžní rok 1997
« Odpověď #39 kdy: Březen 14, 2015, 08:28:36 odpoledne »
Výsledky jako vždy v tabulce: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1hIWZXUR0L3us5m4xh1g2c4ZLvWEuPc0Y5iXX4OMaurs/edit?usp=sharing

Poslední úkol se bude odehrávat v pátek dopoledne (asi opět v 19:00). Nebojte se bude to něco oddychového na závěr, vím že za sebou budete mít zkoušky tak něco na odreagování. Po skončení úkolu budeme rozdávat ceny. Jako hlavní cenu tu máme zájezd pro studenta a dva jeho kamarády podle jeho výběru. Dále pak různé poukázky pro nákup na příčné ulici a různé sady potřeb.

Nápověda: připravte si nohy
luf